economist aurthur laffer Ted Soqui/Corbis via Getty Images

Věda a úskok v ekonomii

DILLÍ – Ekonomie hlavního proudu má sklon rozhodnout o nějakém „etablovaném“ závěru a pak na něm lpět bez ohledu na všemožné důkazy ukazující na pravý opak. To je samo o sobě špatné, ale u disciplíny, která si činí nárok být vědním oborem, je možná ještě horší neschopnost trvat na opakovatelnosti empirických výsledků. U většiny přírodních věd je tento požadavek standardem a nutností; v ekonomii však vůči němu panuje převážně lhostejnost, a čas od času dokonce lítý odpor. V některých případech jsou jiným výzkumníkům upírána i data, která je nutno k opakování závěrů použít.

Důvod je často hluboce politický, jelikož výsledky, které se posléze propagují a rozšiřují, bývají v souladu s vizemi ekonomiky, jež podporují určité konkrétní ideologické pozice a s nimi spojené politické postoje. Například empirická práce, která podporuje fiskální disciplínu nebo tržní deregulace, bývá rozsáhle citována a stává se základem pro prosazování těchto konkrétních politických výstupů. Jen velmi vzácně podléhá taková práce expertnímu zkoumání, které by bylo u výzkumu v přírodovědních oborech normou – například ověřování výchozích předpokladů nebo zpochybňování statistických procedur.

Vezměme si například tvrzení Stephena Moorea a Arthura B. Laffera, že Trumpovy daňové škrty v USA by se nejen zaplatily samy, ale dokonce by snížily vládní schodek a současně podnítily vyšší soukromé investice. Jejich tvrzení bylo zcela mylné, avšak ekonomická realita má zjevně pramalý dopad na ty, kdo dál věří závěrům Lafferovy křivky, že nižší daňové sazby vygenerují vyšší daňové příjmy.

To continue reading, register now.

As a registered user, you can enjoy more PS content every month – for free.

Register

or

Subscribe now for unlimited access to everything PS has to offer.

https://prosyn.org/vTTjyiics