19

Budování laskavé ekonomiky

DAVOS – Modely hlavního proudu dnešní ekonomie vycházejí ze dvou zásadních předpokladů: zaprvé, lidské bytosti jsou v podstatě sobečtí aktéři, jednající racionálně tak, aby zvyšovali svůj vlastní užitek – takzvaný homo economicus; ale zadruhé, sebestředné jednání, jak měla ukázat metafora „neviditelné ruky“ předložená Adamem Smithem, může bezděčně rozvíjet obecné blaho. Oba předpoklady jsou očividně chybné.

Abychom dokázali řešit naléhavé globální problémy, jako jsou změna klimatu a nerovnost, je třeba převládající ekonomické modely revidovat a zapracovat do nich jiné motivační systémy, které mohou vyvolávat odlišné lidské chování. Takové realistické modely, založené na empirickém výzkumu v psychologii a neurovědách, by společnostem umožnily rozvíjet svůj smysl pro soucit a vytvářet nový typ „starostlivé ekonomie,“ která uceleněji reflektuje, co znamená být lidský.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Neurovědecké studie ukázaly, že lidé mohou být motivováni starostlivostí a soustavami sounáležitosti stejně snadno jako mocí a úspěchem či spotřebou a touhou. Vždyť evolučně jsme vyvinutí k tomu, abychom vytvářeli stabilní vztahy, budovali důvěru a pečovali o děti a to vše vyžaduje schopnost soucitu a vcítění. Když si uvědomíme, že tyto systémy motivace ke starostlivosti jsou společné všem lidem, dokonce že většinu s námi sdílí další zvířata, svět se začne jevit zcela jinak.

Je však důležité rozlišovat mezi základními empatickými reakcemi a obecnější schopností soucítit. Samotná empatie nepodněcuje nutně k prosociálnímu chování; schopnost vcítit se do trápení někoho jiného nás nemusí nutně vést k tomu, že postižené osobě pomůžeme. Ve skutečnosti může empatie způsobovat trýzeň, která může vést až odtažitosti či vyhoření.

Naproti tomu soucit je starost o jinou osobu, které se pevně váže k silné motivaci její utrpení zmírnit. Jestliže třeba matka vidí dítě plačící po pádu, může zprvu empaticky pocítit jeho bolest a žal. Nepodlehne ale pocitu utrpení, nýbrž vezme dítě do náruče, aby jej uklidnila a utěšila.

Empatie i soucit se podle všeho v lidech ozývají přirozeně. Obě reakce jsou křehké a řada faktorů je může potlačit či zvrátit – mimo jiné míra naší identifikace s trpící osobou.

Lidé mají sklon snadno pocítit empatii a starostlivost ke členům svého „okruhu“ – k lidem, s nimiž je pojí společné rysy, ať už skutečné či sociálně konstruované, třeba rasa, pohlaví, věk či náboženská příslušnost. Vůči příslušníkům cizích okruhů empatie a starost tak snadno nevznikají. Všeobecný či globální soucit – starostlivost o lidi, kteří se od nás velmi liší – pravděpodobně vyžaduje zapojení vyšších kognitivních funkcí, a tudíž se zřejmě vyskytuje výhradně u člověka.

Může také vyžadovat určitou výchovu. Ostatně život ve světě, který předpokládá, že jsme homo economicus, může upevňovat sobecké zvyklosti. Výzkum naštěstí ukazuje, že se takových zvyků lze zbavit.

Nejrozsáhlejší takovou studií je nedávno završený projekt ReSource, během něhož jsme s kolegy po dobu 11 měsíců podrobili 300 osob programu intenzivního duševního cvičení, vyvinutého týmem zkušených učitelů meditace, vědců a psychoterapeutů. Cílem bylo rozvíjet širokou škálu duševních schopností a sociálních dovedností, včetně pozornosti, pamětlivosti, sebeuvědomění, schopnosti pohlížet na ostatní z různých perspektiv, empatie, soucitu a schopnosti zvládat náročné emoce jako zlost a stres. Pokrok se u účastníků hodnotil měřením změn v jejich mozcích, hormonech, zdravotním stavu, chování a subjektivním pocitu pohody.

Předběžné výsledky projektu potvrzují stěžejní zjištění dřívějších, menších studií: tak jako můžeme tělesným cvičením zesílit a proměnit sval, jsme pravidelným mentálním cvičením schopni rozvíjet své duševní a behaviorální schopnosti – od pozornosti a regulace emocí po důvěru a filantropické chování.

Samozřejmě že má-li duševní cvičení rozvíjet určité dovednosti a způsoby chování, je třeba jej vycizelovat; samotná praxe sebeuvědomění není dostatečná řekněme ke zlepšení sociokognitivních dovedností. K trvalým změnám navíc dochází až po delším období pravidelného cvičení. Při správném přístupu však může být dost dobře možné tříbit onen typ altruistických a prosociálních způsobů chování, jichž je zapotřebí ke zlepšení globální spolupráce.

Na základě těchto zjištění a poznatků z dalších psychologických, neurovědeckých a ekonomických studií teď s kolegy spolupracujeme s Dennisem Snowerem, předsedou Institutu pro světovou ekonomiku se sídlem v Kielu, abychom formulovali nové motivačně založené počítačové modely ekonomického rozhodování. Tyto modely nám umožní vytvářet jasné, ověřitelné prognózy týkající se očekávaného chování při peněžních směnách v ekonomickém kontextu, včetně řešení problémů veřejného prospěchu. Některé z těchto experimentů už se rozeběhly.

Sekulární, etické duševní cvičení použité v projektu ReSource by se mohlo uplatnit v podnikání, politických institucích, školách (pro učitele i studenty) či ve zdravotnickém prostředí – ve všech oblastech, kde se lidé střetají s vysokou mírou stresu a souvisejících jevů. Obzvlášť mladším dětem by mohly značně prospět takové výcvikové programy, které by je učily využívat mentálních dovedností a soucitu k regulaci stresu a emocí.

Do čela propagace tohoto vědecky založeného přístupu k učení a práci by se měli postavit tvůrci politik, například transformací institucí, která zdůrazní spolupráci. Některé vlády – včetně britské – vyvinuly takzvané „motivační jednotky,“ jejichž cílem je prostřednictvím jemných nápovědí, popudů a dalších náznaků pobízet lidi, aby se rozhodovali pro to, co bude lepší pro ně i pro společnost.

Fake news or real views Learn More

Nedostatek soucitu je nepochybně příčinou mnoha nejkatastrofálnějších selhání lidstva. Jak uspějeme ve zvládání obřích výzev, před nimiž stojíme, bude záviset nejen na naší ochotě aktivně pracovat a spolupracovat s cílem rozvíjet společné blaho, ale také na naší schopnosti pěstovat vlastnosti, jichž je k tomu zapotřebí.

Z angličtiny přeložil David Daduč