PAŘÍŽ: Před sto lety, když Anatole France přemýšlel o tom, co by budoucnost mohla přinést, řekl tehdy: „mým snem je číst knihy školáků, které tito budou mít v roce 2000.“ S tím, jak se milénium stalo minulostí, snad bychom se mohli zeptat, zda-li jsou naši školáci svými knihami inspirováni tak, jak o tom kdysi snil a doufal Anatole France.
Dvacáté století bylo svědkem obrovské technické revoluce, například přineslo televizi, leteckou dopravu anebo raketové technologie. Na určité úrovni došlo rovněž ke dvěma pojmovým revolucím. Od atomu až po hvězdy nyní známe podrobný a funkční obrázek téměř každého fyzického fenoménu. Jedinou velkou neznámou našich vědomostí přestavuje vlastní původ vesmíru. Druhá konceptuální revoluce byla zahájena molekulární biologií. I zde nyní máme přesný a funkční obrázek všech životních procesů, od bakterií až po lidstvo. A opět, jedinou neznámou přestavuje vlastní původ života: představa jakési „zárodečné hmoty“ v oceánech, v níž se nukleotidy a peptidy jaksi samy od sebe zorganizovaly v živé organismy, není tak úplně přesvědčivá.
Dnešní učebnice tyto úspěchy podrobně a s hrdostí popisují. Nicméně něco velmi důležitého, důležitého pro další rozvoj vědy, postrádají naše děti. Chybí jim smysl pro údiv nad budoucím vědeckém pokroku; zmocňuje se jich rostoucí kulturní nezájem o vědu. Navíc, zesilující právní překážky dalšímu vědeckému progresu dusí veškerou vynalézavost.
Anatole France žil v době velkých vynálezců jako byl Gustave Eiffel a Thomas Edison. Mohl sledovat počátky nadcházející exploze průmyslové revoluce XX. století, když jen několik velkých společností zavedlo technické inovace a učinilo z elektřiny, chemických výrobků, dopravních prostředků, komunikačních prostředků a počítačů klíčové prvky dennodenního života lidí. Ale ty stejné společnosti, které utvářely většinu dvacátého století, jsou nyní pod krátkozrakým tlakem svých akcionářů, aby se vzdaly svých dlouhodobých výzkumných projektů ve prospěch krátkodobých zisků. Stačí se podívat na ropné společnosti: třebaže celý svět čelí rostoucí nejistotě ohledně nových zdrojů energie, tyto společnosti, které disponují jak intelektuálními, tak i materiálními prostředky, jež by je připravily na příští století, se více méně vzdaly své role a o nové vize se nestarají.
Zatímco duch slábnoucího zájmu o základní výzkum, který charakterizují dnešní velké průmyslové skupiny, dominuje především v Evropě, podařil se Americe skvělý protitah, a tím byl růst malých „high-tech“ společností, které se angažují v základním výzkumu a uvažují dlouhodobě. Výsledkem je to, že Amerika poskytuje vědcům lepší podmínky než Evropa, a Evropa za to draze zaplatí. Jen Francie za posledních 5 let ztratila své nejlepší počítačové vědce, jež odešli do Ameriky.
Ale ani v Americe není vše v pořádku. Lhostejný – a někdy přímo nepřátelský přístup k vědeckému pokroku existuje i zde. Jednou institucí, která tolik otupuje dynamismus Silicon Valley a všech high-tech společností je právní systém. Pocítili jsme vliv amerických soudů dokonce i na mém pracovišti v Ecole de Physique et Chimie v Paříži, když jeden z našich kolegů vyvinul skvělý systém monitorování srdečního tepu novorozenců. Bylo to speciální lůžko s pokrývkou, která monitorovala životní projevy bez potřeby přikládání jakýchkoliv nástrojů k tělu. Přístroj byl potencionálně velkým přínosem především pro děti narozené v rodinách se zkušeností náhlého úmrtí novorozeněte. Nicméně výroba v USA byla zastavena kvůli hrozbě možného ručení. Kdyby jen jedno jediné dítě na tomto přístroji zemřelo, bez ohledu z jaké příčiny, společnost vyrábějící tento přístroj by pravděpodobně nesla zodpovědnost. A tak se tento přístroj nezačal vyrábět a tisíce rodin bylo přinuceno používat staré a bolestivé monitorovací systémy.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Právní překážky se volně šíří do dalších zemí, ale nejsou jedinými, jež maří vědecký výzkum. Další americkou inovací – stále častěji exportovanou do Evropy – je prosazovaní přístupu tzv. „politické korektnosti“, který pohlíží na většinu vědy jako na „znásilňování přírody“. Začasto redukovány jen na protivědeckou propagandu šíří se tyto myšlenky z nevědeckých universitních oddělení na studenty, středoškolské učitele a nakonec i na malé děti. Kamkoliv se podíváte bylo vzrušení z vědeckého pokroku, jenž poutalo pozornost Anatole Franceho, nahrazeno nevědomým strachem a nastupující censurou vědeckého myšlení.
Především mladí lidé jsou k tomuto velmi náchylní. V obecné mysli je věda viněna za všechny smrtící zbraně i zamoření životního prostředí, i když rozhodnutí vyrábět tyto zbraně jsou veskrze politická, a nikoliv vědecká, a hlavním důvodem znečištění životního prostředí je neustálá honba za ziskem, a nikoliv vědecký pokrok. Skutečně, politicky korektní kritika zapomíná, že většina pokroku v boji proti znečištění životního prostředí přichází z pracovišť vědců a že je to věda, která vytváří prostředky k monitorování vojenských systémů. Není proto divu, že se místně vzdělaní mladí lidé v Americe, a do značné míry i v Evropě, snaží vyhnout vědeckým fakultám universit, jejichž studenti se povětšinou rekrutují z imigrantů.
Tváří v tvář právním překážkám, opovržení a lhostejnosti, co si věda počne v XXI. století? Já doufám, že v příštích letech budeme svědky, krom jiného, velké exploze bio-inženýrství, která přinese nové druhy léčiv, umělých orgánů a tak podobně. Žádný z těchto vědeckých úspěchů se ale nestane beze změny přístupu k vědě jako takové. Na místo dnešní lhostejnosti, či přímého nepřátelství, musíme vytvořit takové podmínky, jež zajistí budoucí vědecký výzkum a navrátí vědě ústřední místo v kultuře západních společností.
Omezení legislativních překážek i změna přístupů se nestane přes noc. Primo Levi, italský chemik, který unikl nacistickému táboru na stal se spisovatelem, napsal velmi dojemně o svém životě chemika a o „silné a hořké příchuti našeho řemesla, které není ničím více, než jedním speciálním druhem, intensivní verzí, řemesla života“. Jestliže má být dnes duch vědeckého výzkumu znovu obnoven, musíme vytvořit vzdělávací systém a učebnice inspirované duchem Primo Leviho.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Contrary to what former US President Donald Trump would have the American public believe, no president enjoys absolute immunity from criminal prosecution. To suggest otherwise is to reject a bedrock principle of American democracy: the president is not a monarch.
explains why the US Supreme Court must reject the former president's claim to immunity from prosecution.
When comparing Ukraine’s situation in 2024 to Europe’s in 1941, Russia’s defeat seems entirely possible. But it will require the West, and the US in particular, to put aside domestic political squabbles and muster the political will to provide Ukraine with consistent and robust military and financial assistance.
compare Russia's full-scale invasion to World War II and see reason to hope – as long as aid keeps flowing.
PAŘÍŽ: Před sto lety, když Anatole France přemýšlel o tom, co by budoucnost mohla přinést, řekl tehdy: „mým snem je číst knihy školáků, které tito budou mít v roce 2000.“ S tím, jak se milénium stalo minulostí, snad bychom se mohli zeptat, zda-li jsou naši školáci svými knihami inspirováni tak, jak o tom kdysi snil a doufal Anatole France.
Dvacáté století bylo svědkem obrovské technické revoluce, například přineslo televizi, leteckou dopravu anebo raketové technologie. Na určité úrovni došlo rovněž ke dvěma pojmovým revolucím. Od atomu až po hvězdy nyní známe podrobný a funkční obrázek téměř každého fyzického fenoménu. Jedinou velkou neznámou našich vědomostí přestavuje vlastní původ vesmíru. Druhá konceptuální revoluce byla zahájena molekulární biologií. I zde nyní máme přesný a funkční obrázek všech životních procesů, od bakterií až po lidstvo. A opět, jedinou neznámou přestavuje vlastní původ života: představa jakési „zárodečné hmoty“ v oceánech, v níž se nukleotidy a peptidy jaksi samy od sebe zorganizovaly v živé organismy, není tak úplně přesvědčivá.
Dnešní učebnice tyto úspěchy podrobně a s hrdostí popisují. Nicméně něco velmi důležitého, důležitého pro další rozvoj vědy, postrádají naše děti. Chybí jim smysl pro údiv nad budoucím vědeckém pokroku; zmocňuje se jich rostoucí kulturní nezájem o vědu. Navíc, zesilující právní překážky dalšímu vědeckému progresu dusí veškerou vynalézavost.
Anatole France žil v době velkých vynálezců jako byl Gustave Eiffel a Thomas Edison. Mohl sledovat počátky nadcházející exploze průmyslové revoluce XX. století, když jen několik velkých společností zavedlo technické inovace a učinilo z elektřiny, chemických výrobků, dopravních prostředků, komunikačních prostředků a počítačů klíčové prvky dennodenního života lidí. Ale ty stejné společnosti, které utvářely většinu dvacátého století, jsou nyní pod krátkozrakým tlakem svých akcionářů, aby se vzdaly svých dlouhodobých výzkumných projektů ve prospěch krátkodobých zisků. Stačí se podívat na ropné společnosti: třebaže celý svět čelí rostoucí nejistotě ohledně nových zdrojů energie, tyto společnosti, které disponují jak intelektuálními, tak i materiálními prostředky, jež by je připravily na příští století, se více méně vzdaly své role a o nové vize se nestarají.
Zatímco duch slábnoucího zájmu o základní výzkum, který charakterizují dnešní velké průmyslové skupiny, dominuje především v Evropě, podařil se Americe skvělý protitah, a tím byl růst malých „high-tech“ společností, které se angažují v základním výzkumu a uvažují dlouhodobě. Výsledkem je to, že Amerika poskytuje vědcům lepší podmínky než Evropa, a Evropa za to draze zaplatí. Jen Francie za posledních 5 let ztratila své nejlepší počítačové vědce, jež odešli do Ameriky.
Ale ani v Americe není vše v pořádku. Lhostejný – a někdy přímo nepřátelský přístup k vědeckému pokroku existuje i zde. Jednou institucí, která tolik otupuje dynamismus Silicon Valley a všech high-tech společností je právní systém. Pocítili jsme vliv amerických soudů dokonce i na mém pracovišti v Ecole de Physique et Chimie v Paříži, když jeden z našich kolegů vyvinul skvělý systém monitorování srdečního tepu novorozenců. Bylo to speciální lůžko s pokrývkou, která monitorovala životní projevy bez potřeby přikládání jakýchkoliv nástrojů k tělu. Přístroj byl potencionálně velkým přínosem především pro děti narozené v rodinách se zkušeností náhlého úmrtí novorozeněte. Nicméně výroba v USA byla zastavena kvůli hrozbě možného ručení. Kdyby jen jedno jediné dítě na tomto přístroji zemřelo, bez ohledu z jaké příčiny, společnost vyrábějící tento přístroj by pravděpodobně nesla zodpovědnost. A tak se tento přístroj nezačal vyrábět a tisíce rodin bylo přinuceno používat staré a bolestivé monitorovací systémy.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Právní překážky se volně šíří do dalších zemí, ale nejsou jedinými, jež maří vědecký výzkum. Další americkou inovací – stále častěji exportovanou do Evropy – je prosazovaní přístupu tzv. „politické korektnosti“, který pohlíží na většinu vědy jako na „znásilňování přírody“. Začasto redukovány jen na protivědeckou propagandu šíří se tyto myšlenky z nevědeckých universitních oddělení na studenty, středoškolské učitele a nakonec i na malé děti. Kamkoliv se podíváte bylo vzrušení z vědeckého pokroku, jenž poutalo pozornost Anatole Franceho, nahrazeno nevědomým strachem a nastupující censurou vědeckého myšlení.
Především mladí lidé jsou k tomuto velmi náchylní. V obecné mysli je věda viněna za všechny smrtící zbraně i zamoření životního prostředí, i když rozhodnutí vyrábět tyto zbraně jsou veskrze politická, a nikoliv vědecká, a hlavním důvodem znečištění životního prostředí je neustálá honba za ziskem, a nikoliv vědecký pokrok. Skutečně, politicky korektní kritika zapomíná, že většina pokroku v boji proti znečištění životního prostředí přichází z pracovišť vědců a že je to věda, která vytváří prostředky k monitorování vojenských systémů. Není proto divu, že se místně vzdělaní mladí lidé v Americe, a do značné míry i v Evropě, snaží vyhnout vědeckým fakultám universit, jejichž studenti se povětšinou rekrutují z imigrantů.
Tváří v tvář právním překážkám, opovržení a lhostejnosti, co si věda počne v XXI. století? Já doufám, že v příštích letech budeme svědky, krom jiného, velké exploze bio-inženýrství, která přinese nové druhy léčiv, umělých orgánů a tak podobně. Žádný z těchto vědeckých úspěchů se ale nestane beze změny přístupu k vědě jako takové. Na místo dnešní lhostejnosti, či přímého nepřátelství, musíme vytvořit takové podmínky, jež zajistí budoucí vědecký výzkum a navrátí vědě ústřední místo v kultuře západních společností.
Omezení legislativních překážek i změna přístupů se nestane přes noc. Primo Levi, italský chemik, který unikl nacistickému táboru na stal se spisovatelem, napsal velmi dojemně o svém životě chemika a o „silné a hořké příchuti našeho řemesla, které není ničím více, než jedním speciálním druhem, intensivní verzí, řemesla života“. Jestliže má být dnes duch vědeckého výzkumu znovu obnoven, musíme vytvořit vzdělávací systém a učebnice inspirované duchem Primo Leviho.