0

Věda a smysl života

Většina náboženství obsahuje a prosazuje určité představy o smyslu života a nabízí věřícím zdůvodnění, proč existujeme my i všechny ostatní organismy. Zřejmě základní definicí náboženské víry je přesvědčení, že život slouží nějakému (božskému) účelu. Věda však na otázku: „Má život nějaký vyšší smysl?" vždy odpovídala rozhodným „ne".

Alespoň do nynějška.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Vědečtí spisovatelé Eric Schneider a Dorion Sagan v řadě svých přednášek a ve své chystané knize uvádějí, že i z vědeckého hlediska slouží život určitému účelu, a má proto smysl, který přesahuje lidské já. K tomuto závěru dospěli, když se snažili vyřešit rozpor, jenž dlouho mátl ty, kdo se zabývají biologií a současně fyzikou.

Živé organismy jsou očividně projevem uspořádání hmoty do složitých struktur. Přeměňují chemické látky a systematicky je dopravují a skladují účelnými způsoby. Nad úrovní jednotlivých organismů pak vytvářejí společenstva a ekosystémy. Tyto základní biologické pojmy všichni známe a všichni jsme zároveň součástí těchto procesů. Podstatou této biologické hry je podle všeho řád a evoluce vede k vytváření složitějších organismů a lépe organizovaných struktur.

To je samozřejmě v rozporu s jedním ze základních fyzikálních principů: s druhým termodynamickým zákonem, který říká, že entropie - rozpad veškeré hmoty a energie ve vesmíru až do konečného stavu inertní rovnoměrnosti - se s každým dalším procesem zvyšuje. Čím více se svět vyvíjí, tím větší neuspořádanost v něm panuje. Fyzikové dokonce přijímají myšlenku, že entropie definuje směr času. Na konci bude všechno rozpadlé a nahodile rozprostřené.

Jak tedy Schneider se Saganem řeší rozpor mezi tím, co o životě zjevně platí - totiž že organizuje hmotu do stále složitějších organismů a struktur -, a představou, že neuspořádanost by se měla zvyšovat a řád vytrácet? A co je neméně důležité: jak může věda spatřovat ve vyřešení tohoto zdánlivého rozporu smysl života?

Podstatou je, že druhý termodynamický zákon opravdu platí a existence života skutečně napomáhá ke zvyšování entropie. Jinými slovy: život podporuje neuspořádanost. Někoho by mohlo napadnout, že tato poučka by mohla platit pouze v případě, kdyby byl logickým vyústěním evoluce a inteligentního života jaderný výbuch, jenž by rozdrtil zeměkouli v prach. Nic takového však Schneider se Saganem na mysli nemají. Místo toho rozlišují mezi hmotou a energií a tvrdí, že u hmoty organizované ve strukturách dochází k šíření energetických gradientů rychleji než u hmoty nahodile distribuované.

Jako příklad uvádějí jev, který pivaři znají už dávno. Pokud chcete vyprázdnit lahev s vodou (nebo s pivem) a obrátíte ji vzhůru nohama, voda začne vytékat v přerušovaných doušcích. Pokud však lahev roztočíte a vytvoříte uvnitř ní vír, bude voda vytékat mnohem rychleji a pravidelněji. Vír v lahvi představuje ve vodě strukturu. Voda vytékající z lahve je v podstatě hmota ztrácející potenciální energii. Struktura tak urychluje šíření energetického gradientu.

Stejně tak je během horkého dne vzduch v lese díky vypařování a transpiraci ve stromech chladnější než nad přilehlou pustinou. Energetický gradient, v tomto případě ve formě tepla, se díky struktuře lesa a života v něm šíří efektivněji.

Čím složitější je struktura, tím efektivněji probíhá šíření energie. V tomto směru jsou na tom populace lépe než jednotlivci; ještě lépe jsou pak na tom ekosystémy a zdaleka nejefektivnější jsou lidské společnosti se špičkovými technologiemi.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Podle tohoto argumentu tedy druhý termodynamický zákon není v rozporu s existencí života; spíše je jeho příčinou . Tento zákon žene vývoj na vyšší úroveň složitosti a k vyvinutějším společnostem a technologiím z jediného důvodu, jímž je šíření energetických gradientů.

Život má tedy konečně v očích vědy vyšší smysl - přestože naplnění druhého termodynamického zákona není právě tím, co měli nábožensky založení lidé na mysli.