Afrika je bohatý světadíl - bohatý na přírodní druhy, bohatý na přírodní zdroje, bohatý na drahokamy. Je také bohatý na tradiční znalosti, zvláště znalosti spojené s domorodým lékařstvím a léčivými rostlinami.
Afrika je ale také chudý světadíl. Obývá ji zhruba třináct procent světové populace, která se ovšem těší jen jednomu procentu světového bohatství. Odhadem padesát procent obyvatel Afriky žije v chudobě a čtyřicet procent trpí podvýživou a hladem. Dvě třetiny africké půdy jsou ve zdevastovaném stavu a více než polovina africké populace žije bez nezávadné pitné vody. Mnoho regionů sužuje malárie a v celé řadě zemí kosí pandemie AIDS tamní mládež, zvláště pak v Botswaně, Jižní Africe a Zimbabwe, kde je touto nevyléčitelnou chorobu postiženo odhadem pětadvacet procent dospělé populace.
Propastné rozdíly existují nejen mezi Afrikou a zbytkem světa, ale i mezi Afrikou a zbytkem rozvojového světa. Co je toho příčinou? Je zde celá řada politických, socioekonomických i environmentálních faktorů. Staletí koloniální nadvlády následovaná desetiletími domácích despotických režimů. Chronická neprůhlednost obchodních transakcí, často doprovázená korupcí. Neudržitelné využívání přírodních zdrojů. Marginální účast na globální ekonomice.
Působí tady ale ještě jeden, méně viditelný či dramatický faktor: žalostné zaostávání afrických zemí v oblasti vědy a technologií. Africké vědy a technologie jsou na tom v každém ohledu bezútěšně: ať už jde o zanedbatelný počet vědeckotechnických pracovníků a jejich neadekvátní odbornost, o ubohou a zanedbanou kvalitu infrastruktury, o nízkou úroveň vzdělání na základních a středních školách nebo o mizerné investice do univerzit a výzkumných pracovišť.
Co mohou africké země udělat, aby posunuly své vědeckotechnologické schopnosti o kus dál? Já navrhuji tento pětibodový program:
Za prvé: rozvinout, podporovat a využívat místní kapacity a lidi. Rozvoj vědeckotechnických kapacit je méně obtížný než jejich podpora a jejich podpora je méně náročná než jejich využití. To, jaký budou mít věda a technologie celkový dopad, ale závisí na všech třech faktorech. Africké země tedy musí investovat do vědeckotechnologického vzdělávání a do školství. Každá země musí také rozvíjet strategie, které vědcům a odborníkům poskytnou pracovní příležitosti v jejich domovině. Zárukou této udržitelnosti je životaschopný školský systém a pevná, leč pružná profesní základna.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Za druhé: mobilizovat to nejlepší a nejprospěšnější z africké vědy a technologií i odjinud na řešení kritických společenských a hospodářských problémů. Problémy s jídlem, zdravím a životním prostředím, které padají na hlavy lidí v nejméně vyvinutých zemích světa, mají jiný rozměr (a jsou často jiné povahy) než problémy, jaké řeší lidé v bohatých zemích. Tyto rozdíly vysvětlují, proč vědeckotechnologické iniciativy v rozvinutých zemích dokáží jen zřídka přispět k řešení nejtíživějších problémů Afriky. Má-li Afrika k vyřešení svých nejnaléhavějších problémů využít vědu a technologie, musí rozvinout svou vlastní vědeckotechnologickou základnu. Jinak pro ni navždy zbude jen věda z vedlejší koleje, která nikdy nebude moci vyhovět potřebám kontinentu. Africké země by se samozřejmě neměly obracet zády k výzkumu prováděnému za hranicemi. Je třeba udělat maximum pro posílení sice málo financovaných, ale prospěšných programů v rámci institucí OSN a africké země by se i nadále měly účastnit společných projektů se sdruženími, které mají k africkému kontinentu osobitý vztah. Například subsaharští vědci by mohli a měli navázat zatím vzdálené, ale přesto potenciálně silné svazky s vědci afrického původu, kteří se přesunuli do bohatých zemí, kde pracují.
Za třetí: nalézt argument pro podporování místních věd a technologií. To je pro africké vědce kritická výzva, vzhledem k vzájemně neslučitelným požadavkům na beztak omezené finanční prostředky, které má Afrika jako celek k dispozici. Afričtí vědci mají nejen povinnost, ale i vlastní zájem přesvědčit vlády o ceně vědy a o potřebě podpory takového snažení. K tomu by měla patřit chuť zapojovat veřejnost do diskusí o vědeckých tématech, ochota vytvářet nátlak na vládu, aby vědu podporovala, a, což je možná nejdůležitější, odhodlanost provádět výzkum, který se bude soustřeďovat na nejurgentnější sociální a ekonomické problémy - to jest program, který vědcům umožní svým dílem přispět k budování silných a udržitelných společností.
Za čtvrté: sdílet inovativní a úspěšné zkušenosti z rozvoje a aplikace vědy a technologie. Úspěchy afrických vědců v oblasti aplikace vědeckotechnických poznatků do rozvoje se až příliš často napříč celým kontinentem ztrácejí v neradostných zprávách. K příkladům afrických vědeckých iniciativ, které si rozhodně zaslouží uznání v širším vědeckém společenství i mezi veřejností, patří například identifikace genetických markerů ke zvýšení úrody čaje v Keni, stále probíhající ugandský projekt s cílem nalézt alternativní způsoby léčby tzv. říční slepoty, výzkum srpkovité chudokrevnosti v Ghaně či podrobné zhodnocení účinnosti léčivých rostlin schopných léčit diabetes, které zpracovali madagaskarští vědci.
Za páté: vybudovat a podporovat prvotřídní africká pracoviště. Navzdory zoufalému stavu většiny afrických vědeckotechnologických pracovišť zde existují ohniska síly a odhodlanosti. Mimo jiné: Imunologické laboratoře v Kamerunu, Africké centrum pro meteorologické aplikace v Nigeru či Africké technologické centrum v Senegalu, jež lze přeměnit v prvotřídní střediska světového formátu. Taková transformace by nejen pomohla africké vědě, ale mohla by také sloužit jako vzor pro další rozvíjející se instituce na celém kontinentu.
Aby Afrika dokázala čelit svým nemalým problémům a vyhnula se pokračujícímu vytlačování na okraj světového dění, musí navrhnout a začít uskutečňovat dlouhodobé strategie, které jí dovolí udržovat hospodářský růst a konkurovat ve světě, kde rozvoji stále více dominují vědecké znalosti a technická odbornost. Pravda, věda a technologie samy Afriku nespasí. Bez vědy a technologií však Afrika spásy nedojde.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
From a long list of criminal indictments to unfavorable voter demographics, there is plenty standing between presumptive GOP nominee Donald Trump and a second term in the White House. But a Trump victory in the November election remains a distinct possibility – and a cause for serious economic concern.
Contrary to what former US President Donald Trump would have the American public believe, no president enjoys absolute immunity from criminal prosecution. To suggest otherwise is to reject a bedrock principle of American democracy: the president is not a monarch.
explains why the US Supreme Court must reject the former president's claim to immunity from prosecution.
When comparing Ukraine’s situation in 2024 to Europe’s in 1941, Russia’s defeat seems entirely possible. But it will require the West, and the US in particular, to put aside domestic political squabbles and muster the political will to provide Ukraine with consistent and robust military and financial assistance.
compare Russia's full-scale invasion to World War II and see reason to hope – as long as aid keeps flowing.
Afrika je bohatý světadíl - bohatý na přírodní druhy, bohatý na přírodní zdroje, bohatý na drahokamy. Je také bohatý na tradiční znalosti, zvláště znalosti spojené s domorodým lékařstvím a léčivými rostlinami.
Afrika je ale také chudý světadíl. Obývá ji zhruba třináct procent světové populace, která se ovšem těší jen jednomu procentu světového bohatství. Odhadem padesát procent obyvatel Afriky žije v chudobě a čtyřicet procent trpí podvýživou a hladem. Dvě třetiny africké půdy jsou ve zdevastovaném stavu a více než polovina africké populace žije bez nezávadné pitné vody. Mnoho regionů sužuje malárie a v celé řadě zemí kosí pandemie AIDS tamní mládež, zvláště pak v Botswaně, Jižní Africe a Zimbabwe, kde je touto nevyléčitelnou chorobu postiženo odhadem pětadvacet procent dospělé populace.
Propastné rozdíly existují nejen mezi Afrikou a zbytkem světa, ale i mezi Afrikou a zbytkem rozvojového světa. Co je toho příčinou? Je zde celá řada politických, socioekonomických i environmentálních faktorů. Staletí koloniální nadvlády následovaná desetiletími domácích despotických režimů. Chronická neprůhlednost obchodních transakcí, často doprovázená korupcí. Neudržitelné využívání přírodních zdrojů. Marginální účast na globální ekonomice.
Působí tady ale ještě jeden, méně viditelný či dramatický faktor: žalostné zaostávání afrických zemí v oblasti vědy a technologií. Africké vědy a technologie jsou na tom v každém ohledu bezútěšně: ať už jde o zanedbatelný počet vědeckotechnických pracovníků a jejich neadekvátní odbornost, o ubohou a zanedbanou kvalitu infrastruktury, o nízkou úroveň vzdělání na základních a středních školách nebo o mizerné investice do univerzit a výzkumných pracovišť.
Co mohou africké země udělat, aby posunuly své vědeckotechnologické schopnosti o kus dál? Já navrhuji tento pětibodový program:
Za prvé: rozvinout, podporovat a využívat místní kapacity a lidi. Rozvoj vědeckotechnických kapacit je méně obtížný než jejich podpora a jejich podpora je méně náročná než jejich využití. To, jaký budou mít věda a technologie celkový dopad, ale závisí na všech třech faktorech. Africké země tedy musí investovat do vědeckotechnologického vzdělávání a do školství. Každá země musí také rozvíjet strategie, které vědcům a odborníkům poskytnou pracovní příležitosti v jejich domovině. Zárukou této udržitelnosti je životaschopný školský systém a pevná, leč pružná profesní základna.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Za druhé: mobilizovat to nejlepší a nejprospěšnější z africké vědy a technologií i odjinud na řešení kritických společenských a hospodářských problémů. Problémy s jídlem, zdravím a životním prostředím, které padají na hlavy lidí v nejméně vyvinutých zemích světa, mají jiný rozměr (a jsou často jiné povahy) než problémy, jaké řeší lidé v bohatých zemích. Tyto rozdíly vysvětlují, proč vědeckotechnologické iniciativy v rozvinutých zemích dokáží jen zřídka přispět k řešení nejtíživějších problémů Afriky. Má-li Afrika k vyřešení svých nejnaléhavějších problémů využít vědu a technologie, musí rozvinout svou vlastní vědeckotechnologickou základnu. Jinak pro ni navždy zbude jen věda z vedlejší koleje, která nikdy nebude moci vyhovět potřebám kontinentu. Africké země by se samozřejmě neměly obracet zády k výzkumu prováděnému za hranicemi. Je třeba udělat maximum pro posílení sice málo financovaných, ale prospěšných programů v rámci institucí OSN a africké země by se i nadále měly účastnit společných projektů se sdruženími, které mají k africkému kontinentu osobitý vztah. Například subsaharští vědci by mohli a měli navázat zatím vzdálené, ale přesto potenciálně silné svazky s vědci afrického původu, kteří se přesunuli do bohatých zemí, kde pracují.
Za třetí: nalézt argument pro podporování místních věd a technologií. To je pro africké vědce kritická výzva, vzhledem k vzájemně neslučitelným požadavkům na beztak omezené finanční prostředky, které má Afrika jako celek k dispozici. Afričtí vědci mají nejen povinnost, ale i vlastní zájem přesvědčit vlády o ceně vědy a o potřebě podpory takového snažení. K tomu by měla patřit chuť zapojovat veřejnost do diskusí o vědeckých tématech, ochota vytvářet nátlak na vládu, aby vědu podporovala, a, což je možná nejdůležitější, odhodlanost provádět výzkum, který se bude soustřeďovat na nejurgentnější sociální a ekonomické problémy - to jest program, který vědcům umožní svým dílem přispět k budování silných a udržitelných společností.
Za čtvrté: sdílet inovativní a úspěšné zkušenosti z rozvoje a aplikace vědy a technologie. Úspěchy afrických vědců v oblasti aplikace vědeckotechnických poznatků do rozvoje se až příliš často napříč celým kontinentem ztrácejí v neradostných zprávách. K příkladům afrických vědeckých iniciativ, které si rozhodně zaslouží uznání v širším vědeckém společenství i mezi veřejností, patří například identifikace genetických markerů ke zvýšení úrody čaje v Keni, stále probíhající ugandský projekt s cílem nalézt alternativní způsoby léčby tzv. říční slepoty, výzkum srpkovité chudokrevnosti v Ghaně či podrobné zhodnocení účinnosti léčivých rostlin schopných léčit diabetes, které zpracovali madagaskarští vědci.
Za páté: vybudovat a podporovat prvotřídní africká pracoviště. Navzdory zoufalému stavu většiny afrických vědeckotechnologických pracovišť zde existují ohniska síly a odhodlanosti. Mimo jiné: Imunologické laboratoře v Kamerunu, Africké centrum pro meteorologické aplikace v Nigeru či Africké technologické centrum v Senegalu, jež lze přeměnit v prvotřídní střediska světového formátu. Taková transformace by nejen pomohla africké vědě, ale mohla by také sloužit jako vzor pro další rozvíjející se instituce na celém kontinentu.
Aby Afrika dokázala čelit svým nemalým problémům a vyhnula se pokračujícímu vytlačování na okraj světového dění, musí navrhnout a začít uskutečňovat dlouhodobé strategie, které jí dovolí udržovat hospodářský růst a konkurovat ve světě, kde rozvoji stále více dominují vědecké znalosti a technická odbornost. Pravda, věda a technologie samy Afriku nespasí. Bez vědy a technologií však Afrika spásy nedojde.