4

Jak překonat americký deficit pracovních míst

BERKELEY – Nejnovější data o zaměstnanosti ve Spojených státech potvrzují, že se americká ekonomika nadále zotavuje z velké recese v letech 2008-2009, a to navzdory faktu, že ostatní státy skupiny G-20 zasáhlo zpomalení. Tempo růstu počtu pracovních míst v soukromém sektoru je během tohoto zotavení daleko silnější než během zotavení po recesi z roku 2001 a lze ho srovnat se zotavením po recesi v letech 1990-1991.

Během posledních 31 měsíců se zaměstnanost v soukromém sektoru zvýšila o 5,2 milionu pracovních míst a míra nezaměstnanosti poprvé za téměř čtyři roky klesla pod 8%. Přesto je míra nezaměstnanosti stále o více než dva procentní body nad dlouhodobou hodnotou, kterou většina ekonomů pokládá za normální, když ekonomika funguje téměř na hranici svého potenciálu.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Podíl dlouhodobě nezaměstnaných (27 týdnů a déle) činí zhruba 40% – to je sice nejnižší procento od roku 2009, ale stále je daleko vyšší než u předchozích recesí od velké hospodářské krize a je přibližně dvojnásobné, než by mělo být na normálním trhu práce. Americký trh práce se tedy sice uzdravuje, ale stále zdaleka není tam, kde by měl být.

Zčásti je to dáno tím, že ztráty pracovních míst během velké recese byly tak rozsáhlé – dvakrát rozsáhlejší než u předchozích recesí od velké hospodářské krize. Z hlediska amerických hospodářských dějin je abnormální nikoliv tempo růstu počtu pracovních míst v soukromém sektoru po skončení recese z let 2008-2009, nýbrž spíše délka a hloubka recese samotné.

Ta představovala výrazné smrštění účetní bilance, které způsobilo značný pokles bohatství domácností a vyžádalo si bolestné oddlužování. A jak je pro zotavení po podobných recesích typické, poptávka rostla navzdory bezpříkladnému fiskálnímu a měnovému stimulu pomalu, což vysvětluje, proč míra nezaměstnanosti zůstává vysoká. Když mají zástupci firem uvést hlavní faktor brzdící tvorbu pracovních míst, neuvádějí nejistotu v oblasti regulací či zdanění, nýbrž nejistotu v oblasti poptávky a její síly.

Kvůli zhoršujícím se rozpočtům státních a místních vlád se snížila také poptávka ve veřejném sektoru. V důsledku toho je zaměstnanost ve veřejném sektoru, která se během zotavení obvykle zvyšuje, významným faktorem přispívajícím v posledních třech letech k vysoké nezaměstnanosti. Navzdory mírnému zvýšení v posledních třech měsících je zaměstnanost ve vládním sektoru o 569 000 pracovních míst nižší než v červnu 2009 – vyjádřeno jako podíl na dospělém civilním obyvatelstvu jde o třicetileté minimum. Kdyby byl tento podíl na průměru z let 1980-2012, který činil zhruba 9,6% (v letech 2001 až 2007 byl ve skutečnosti vyšší), pak by podle výpočtů Hamiltonova projektu bylo ve veřejném sektoru přibližně o 1,4 milionu pracovních míst více a míra nezaměstnanosti by se pohybovala kolem 6,9%.

Nejnovější zprávy naznačují, že existují více než tři miliony volných pracovních míst, a přibližně 49% zaměstnavatelů tvrdí, že mají potíže obsadit pracovní místa, zejména v oblasti informačních technologií, strojírenství a kvalifikovaných řemesel. To rozvířilo spekulace o tom, že nesourodost kvalifikace zaměstnanců a potřeb zaměstnavatelů představuje významný faktor v pozadí zvýšené míry nezaměstnanosti.

Tento názor však podporuje jen málo důkazů. Vztah mezi mírou nezaměstnanosti a mírou volných pracovních míst odpovídá vývoji během předešlých zotavení. A nic neobvyklého není ani na nesourodosti volných pracovních míst a dostupnosti pracovníků podle sektorů.

Tato sektorová nesourodost se během recesí zvyšuje, což odráží větší pohyb na trhu práce, kde se zaměstnanci přesouvají mezi smršťujícími se a expandujícími sektory, přičemž se zotavením ekonomiky nesourodost opět klesá. Toto schéma charakterizuje také současné zotavení a nejnovější data naznačují, že nesourodost poptávky a nabídky pracovní síly podle sektorů se vrátila na úroveň před recesí.

Se zotavováním americké ekonomiky se však technologické změny zrychlují, což podněcuje poptávku po větší kvalifikovanosti právě v době, kdy se míra dosaženého vzdělání pracovní síly přestala zvyšovat. Vzniká tak propast reálné kvalifikace, která existovala už před velkou recesí a postupem času se zhoršuje.

Tato propast se projevuje v mnohem vyšší míře nezaměstnanosti zaměstnanců se středoškolským vzděláním oproti zaměstnancům s vysokoškolským vzděláním, a to ve všech fázích hospodářského cyklu. Zároveň se tato propast projevuje ve značné – a stále se zvyšující – nerovnosti mezi výdělky zaměstnanců se středním vzděláním a výdělky vysokoškoláků.

Růst mezd je obzvláště silný u osob s vysokoškolským diplomem, zatímco reálné mzdy středoškolsky vzdělaných zaměstnanců, zejména mužů, se prudce snižují. Pro zaměstnance s nízkou úrovní dosaženého vzdělání je stále obtížnější najít dobře placené místo v jakémkoliv sektoru, a to i v případě, že ekonomika funguje téměř na plnou kapacitu.

USA byly velkou část dvacátého století světovým lídrem co do podílu obyvatel se středoškolským a vysokoškolským vzděláním. Dnes se mezi zeměmi OECD pohybuje zhruba uprostřed.

Významným faktorem v pozadí tohoto relativního úpadku je neschopnost amerického školského systému zajistit vysoce kvalitní vzdělání znevýhodněným Američanům, zejména dětem z chudých, menšinových a přistěhovaleckých domácností. Podle posledního sčítání lidu žije přibližně čtvrtina dětí do šesti let v chudobě. U těchto dětí je menší pravděpodobnost, že budou mít přístup k předškolním programům, které je připraví na školu, a naopak je u nich pravděpodobnější, že budou navštěvovat školy, které mají vysoký poměr studentů k učitelům a nedokážou přilákat a udržet si kvalifikované pedagogy.

V důsledku těchto i dalších problémů získává průměrný americký student střední školy nedostatečnou průpravu v klíčových předmětech, jako je sloh, matematika a analytické myšlení, což snižuje podíl studentů, kteří se dostanou na univerzitu a kteří ji dokončí. Zkušenost USA přitom odpovídá důkazům OECD, podle nichž studenti ze zemí s vyšší nerovností příjmů dosahují v akademických testech horších výsledků. A nedávná studie společnosti McKinsey naznačuje, že propasti ve vzdělávacích příležitostech a dosaženém vzdělání u osob s různými příjmy zatěžuje americkou ekonomiku ekvivalentem trvalé recese ve výši 3-5% HDP.

Fake news or real views Learn More

Aby USA tuto kvalifikační propast překonaly, musí u současných i budoucích zaměstnanců zvýšit úroveň dosaženého vzdělání. To znamená investovat více do vzdělání na všech úrovních – do předškolních vzdělávacích programů, do základních a středních škol, do komunitních univerzit, do programů učňovského školství připravujících studenty na konkrétní pracovní místa v konkrétních sektorech a do finanční pomoci pro vyšší vzdělávání. A především to znamená řešit nepoměry ve vzdělávacích příležitostech a dosaženém vzdělání u osob s různými příjmy.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.