Zatímco většina vyspělých zemí světa čelí narůstajícím těžkostem ve snaze vyrovnat se se silami globalizace a konkurence ze zemí s nízkými mzdami, skandinávské země – Dánsko, Finsko, Norsko a Švédsko – se dokázaly, jak se zdá, s těmito výzvami vypořádat velice dobře. Jistěže, skandinávský růst je nevalný. S průměrným ročním růstem HDP o 2,2% mezi lety 1995 až 2005 za neskandinávskými státy evropské patnáctky, které rostly v průměru o 2,8%, zaostal. Skandinávie si však vede dobře co do výše HDP na hlavu a nezaměstnanosti. Její průměrný HDP na hlavu byl o 39% vyšší než v ostatních zemích EU a průměrná míra nezaměstnanosti dosahovala 6,7%, v porovnání s 8% ve staré části EU.
Jaké tajemství je za skandinávským úspěchem ukryto? Jedním z vysvětlení silné skandinávské výkonnosti je odvážná švédská liberalizace trhu produktů, omezení štědrosti dánského systému náhrady mezd a zázrak jménem Nokia ve Finsku. Avšak třebaže tyto faktory mohou objasňovat část skandinávského úspěchu, nižší míra nezaměstnanosti a vysoká hladina HDP na obyvatele mají také mnohem přímočařejší vysvětlení: vysoký podíl státní zaměstnanosti na celkové pracovní síle. Když už pracovní místa v soukromé sféře nemají konkurenční schopnost, práce ve státním sektoru se jeví jako snadné řešení toho, jak lidem zachovat zaměstnání.
Rozsah podílu státu na zaměstnanosti je ve Skandinávii skutečně překvapivý. Ve Švédsku tvoří 33,5% „závislé zaměstnanosti“ (celková zaměstnanost kromě osob samostatně výdělečně činných) a v Dánsku 32,9%. V průměru podíl státní zaměstnanosti k pracovní síle napříč Skandinávií činí 32,7%, oproti pouhým průměrným 18,5% v neskandinávských zemích evropské patnáctky. V Německu, největší evropské ekonomice, je podíl státu na pracovní síle jen 12,2%.
Zatímco většina vyspělých zemí světa čelí narůstajícím těžkostem ve snaze vyrovnat se se silami globalizace a konkurence ze zemí s nízkými mzdami, skandinávské země – Dánsko, Finsko, Norsko a Švédsko – se dokázaly, jak se zdá, s těmito výzvami vypořádat velice dobře. Jistěže, skandinávský růst je nevalný. S průměrným ročním růstem HDP o 2,2% mezi lety 1995 až 2005 za neskandinávskými státy evropské patnáctky, které rostly v průměru o 2,8%, zaostal. Skandinávie si však vede dobře co do výše HDP na hlavu a nezaměstnanosti. Její průměrný HDP na hlavu byl o 39% vyšší než v ostatních zemích EU a průměrná míra nezaměstnanosti dosahovala 6,7%, v porovnání s 8% ve staré části EU.
Jaké tajemství je za skandinávským úspěchem ukryto? Jedním z vysvětlení silné skandinávské výkonnosti je odvážná švédská liberalizace trhu produktů, omezení štědrosti dánského systému náhrady mezd a zázrak jménem Nokia ve Finsku. Avšak třebaže tyto faktory mohou objasňovat část skandinávského úspěchu, nižší míra nezaměstnanosti a vysoká hladina HDP na obyvatele mají také mnohem přímočařejší vysvětlení: vysoký podíl státní zaměstnanosti na celkové pracovní síle. Když už pracovní místa v soukromé sféře nemají konkurenční schopnost, práce ve státním sektoru se jeví jako snadné řešení toho, jak lidem zachovat zaměstnání.
Rozsah podílu státu na zaměstnanosti je ve Skandinávii skutečně překvapivý. Ve Švédsku tvoří 33,5% „závislé zaměstnanosti“ (celková zaměstnanost kromě osob samostatně výdělečně činných) a v Dánsku 32,9%. V průměru podíl státní zaměstnanosti k pracovní síle napříč Skandinávií činí 32,7%, oproti pouhým průměrným 18,5% v neskandinávských zemích evropské patnáctky. V Německu, největší evropské ekonomice, je podíl státu na pracovní síle jen 12,2%.