Je těžké nebýt v otázce budoucnosti celosvětové rybí populace pesimistou. Globální úlovky mořských ryb, které se po druhé světové válce rychle zvysovaly, zaznamenaly koncem osmdesátých let stagnaci a od té doby se neustále snižují. Tento pokles se přitom bude jen obtížně zastavovat.
Rapidní snižování stavů mořských ryb je nevyhnutelným důsledkem stále důmyslnějsích průmyslových technologií, které drancují rybí populaci na základě stoupající poptávky. Ta se zvysuje v důsledku rostoucího počtu obyvatel na zeměkouli a rostoucích příjmů. V rozvinutých zemích byl pokles stavů ryb až dosud maskován nabídkou mořských produktů, jež dříve nebyly dostupné, například masa z průmyslově chovaných lososů, a také mohutným dovozem ryb z rozvojových zemí.
Nadměrný rybolov vsak přerostl ve vážný problém také v rozvojových zemích. Rybářské společnosti z celého světa proto musí v dohledné budoucnosti přistoupit na některé bolestné změny. Zřetelnou známkou problémů je přitom jev zvaný ,,vychytávání potravní sítě`` - stále rostoucí tendence lovit ryby a měkkýse ze samotného dna mořského potravního řetězce, mnohdy i kořisti větsích ryb, které byly cílem rybolovu dříve.
Tento trend poskytuje málo kvalitní náhražky za vysoce kvalitní ryby, na něž jsme byli kdysi zvyklí, a neúprosně nás v budoucnu dovede až k chytání planktonu, zejména medúz. Ano, medúzy, které kdysi představovaly specialitu konzumovanou v oblasti východní Asie, se dnes loví rovněž v Atlantském oceánu a vyvážejí se napříč světadíly.
Rybářský průmysl sám o sobě nedokáže proces ,,vychytávání`` zvrátit, nemluvě o argumentech komentátorů, kteří by měli být s tímto problémem lépe obeznámeni. Dánský analytik veřejné politiky Bjřrn Lomborg například ve své nedávné knize
Skeptický environmentalista
citoval údaje zveřejněné Organizací OSN pro výživu a zemědělství (FAO), podle nichž celosvětové úlovky ryb stoupají. Lomborg na základě těchto čísel argumentuje, že pokud úlovky rostou, pak musí být příslusné ekosystémy i přes varování expertů v dobrém stavu.
Lomborg se vsak mýlí a experti mají pravdu. Dnes totiž víme, že zdánlivý nárůst celosvětových úlovků ryb v devadesátých letech byl způsoben silně nadsazenými údaji, které FAO poskytla Čína. Kromě toho víme, že úlovky ryb mohou zůstat vysoké (a dokonce tomu tak obvykle bývá) i tehdy, když se stavy ryb drasticky snižují. Důkazem budiž stavy tresek u východokanadského pobřeží, jejichž úlovky byly vysoké až do chvíle, kdy se tamní rybářství musela zavřít, neboť v moři nezůstaly prakticky žádné ryby.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Nadměrné úlovky ryb vsak nejsou vse. Mnohé v současnosti užívané metody rybolovu - předevsím používání vlečných sítí - doslova drásají přirozené prostředí, na něž jsou ryby odkázány. V důsledku toho se některá rybí hejna vytěžovaná tímto způsobem zřejmě již neobnoví, bez ohledu na kvóty či jiné metody regulace úlovků.
Stávající úbytek ryb by v principu mohla zmírnit akvakultura neboli průmyslový chov ryb a dalsích vodních organismů. Samotný pojem akvakultura ovsem zahrnuje dva diametrálně odlisné druhy činnosti.
Jeden typ akvakultury spočívá v chovu dvouskořepinových skeblí, jako jsou ústřice nebo musle, případně sladkovodních ryb jako kapr či tilapie. Tento chov je založen na rostlinném krmivu (planktonu doplněném v případě sladkovodních ryb o vedlejsí produkty zemědělské činnosti) a představuje čistý doplněk k rybí stravě dostupné spotřebitelům. Navíc je tento druh akvakultury rozsířen převážně v rozvojových zemích (zejména v Číně, ale i ve státech, jako jsou Filipíny nebo Bangladés), díky čemuž je levným zdrojem živočisných bílkovin přesně tam, kde je ho zapotřebí.
Druhý typ akvakultury zahrnuje chov masožravých ryb, jako jsou losos či mořský okoun, a stále častěji také výkrm tuňáků v zajetí. Jelikož se lososi, okouni i tuňáci živí masem, z ekologického hlediska jde o lvy a vlky moří. Pokud jsou lososi krmeni pouze rostlinným krmivem, jako je sójové maso, nerostou dobře a jejich maso nakonec vypadá i chutná jako tofu. Pokouset se krmit tuňáky čímkoliv jiným než rybami nemá vůbec smysl.
Čím rozsířenějsí bude tento druh akvakultury, tím méně levných ryb, jako jsou sardinky, slanečci, makrely nebo ančovičky, si lidé budou moci kupovat a konzumovat. Chov masožravých druhů spíse zvysuje než snižuje tlak na stavy volně žijících ryb. Rozvinuté země - kde tento druh akvakultury převládá - jsou v důsledku toho nuceny dovážet obrovské množství masa z ryb ulovených a zpracovaných v rozvojových zemích.
Jedním z důvodů, proč provozovatelům akvakultur takové jednání prochází, je skutečnost, že veřejnost pokládá vsechny tyto činnosti za podobné a domnívá se, že vsechny rozsiřují celosvětovou nabídku ryb. Tak tomu ovsem není.
Jestě stále je čas zachránit nás rybářský průmysl, ale to bude možné jen tehdy, pokud přestane být pokládán za zdroj donekonečna se zvysující nabídky ryb pro donekonečna rostoucí lidskou populaci a přeorientuje se v poskytovatele zdravého doplňku ke stravě založené na obilninách. Takto transformované rybářské společnosti budou navíc mensí a těžistěm jejich činnosti se stanou ryby vyčleněné z mořských rezervací - chráněných oblastí oceánů, které musíme zřídit, abychom umožnili mořským ekosystémům a přírodním druhům uvnitř nich obnovit svou někdejsí hojnost. Jedině tak se s námi o ni opět budou moci dělit.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
From a long list of criminal indictments to unfavorable voter demographics, there is plenty standing between presumptive GOP nominee Donald Trump and a second term in the White House. But a Trump victory in the November election remains a distinct possibility – and a cause for serious economic concern.
Contrary to what former US President Donald Trump would have the American public believe, no president enjoys absolute immunity from criminal prosecution. To suggest otherwise is to reject a bedrock principle of American democracy: the president is not a monarch.
explains why the US Supreme Court must reject the former president's claim to immunity from prosecution.
When comparing Ukraine’s situation in 2024 to Europe’s in 1941, Russia’s defeat seems entirely possible. But it will require the West, and the US in particular, to put aside domestic political squabbles and muster the political will to provide Ukraine with consistent and robust military and financial assistance.
compare Russia's full-scale invasion to World War II and see reason to hope – as long as aid keeps flowing.
Je těžké nebýt v otázce budoucnosti celosvětové rybí populace pesimistou. Globální úlovky mořských ryb, které se po druhé světové válce rychle zvysovaly, zaznamenaly koncem osmdesátých let stagnaci a od té doby se neustále snižují. Tento pokles se přitom bude jen obtížně zastavovat.
Rapidní snižování stavů mořských ryb je nevyhnutelným důsledkem stále důmyslnějsích průmyslových technologií, které drancují rybí populaci na základě stoupající poptávky. Ta se zvysuje v důsledku rostoucího počtu obyvatel na zeměkouli a rostoucích příjmů. V rozvinutých zemích byl pokles stavů ryb až dosud maskován nabídkou mořských produktů, jež dříve nebyly dostupné, například masa z průmyslově chovaných lososů, a také mohutným dovozem ryb z rozvojových zemí.
Nadměrný rybolov vsak přerostl ve vážný problém také v rozvojových zemích. Rybářské společnosti z celého světa proto musí v dohledné budoucnosti přistoupit na některé bolestné změny. Zřetelnou známkou problémů je přitom jev zvaný ,,vychytávání potravní sítě`` - stále rostoucí tendence lovit ryby a měkkýse ze samotného dna mořského potravního řetězce, mnohdy i kořisti větsích ryb, které byly cílem rybolovu dříve.
Tento trend poskytuje málo kvalitní náhražky za vysoce kvalitní ryby, na něž jsme byli kdysi zvyklí, a neúprosně nás v budoucnu dovede až k chytání planktonu, zejména medúz. Ano, medúzy, které kdysi představovaly specialitu konzumovanou v oblasti východní Asie, se dnes loví rovněž v Atlantském oceánu a vyvážejí se napříč světadíly.
Rybářský průmysl sám o sobě nedokáže proces ,,vychytávání`` zvrátit, nemluvě o argumentech komentátorů, kteří by měli být s tímto problémem lépe obeznámeni. Dánský analytik veřejné politiky Bjřrn Lomborg například ve své nedávné knize Skeptický environmentalista citoval údaje zveřejněné Organizací OSN pro výživu a zemědělství (FAO), podle nichž celosvětové úlovky ryb stoupají. Lomborg na základě těchto čísel argumentuje, že pokud úlovky rostou, pak musí být příslusné ekosystémy i přes varování expertů v dobrém stavu.
Lomborg se vsak mýlí a experti mají pravdu. Dnes totiž víme, že zdánlivý nárůst celosvětových úlovků ryb v devadesátých letech byl způsoben silně nadsazenými údaji, které FAO poskytla Čína. Kromě toho víme, že úlovky ryb mohou zůstat vysoké (a dokonce tomu tak obvykle bývá) i tehdy, když se stavy ryb drasticky snižují. Důkazem budiž stavy tresek u východokanadského pobřeží, jejichž úlovky byly vysoké až do chvíle, kdy se tamní rybářství musela zavřít, neboť v moři nezůstaly prakticky žádné ryby.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Nadměrné úlovky ryb vsak nejsou vse. Mnohé v současnosti užívané metody rybolovu - předevsím používání vlečných sítí - doslova drásají přirozené prostředí, na něž jsou ryby odkázány. V důsledku toho se některá rybí hejna vytěžovaná tímto způsobem zřejmě již neobnoví, bez ohledu na kvóty či jiné metody regulace úlovků.
Stávající úbytek ryb by v principu mohla zmírnit akvakultura neboli průmyslový chov ryb a dalsích vodních organismů. Samotný pojem akvakultura ovsem zahrnuje dva diametrálně odlisné druhy činnosti.
Jeden typ akvakultury spočívá v chovu dvouskořepinových skeblí, jako jsou ústřice nebo musle, případně sladkovodních ryb jako kapr či tilapie. Tento chov je založen na rostlinném krmivu (planktonu doplněném v případě sladkovodních ryb o vedlejsí produkty zemědělské činnosti) a představuje čistý doplněk k rybí stravě dostupné spotřebitelům. Navíc je tento druh akvakultury rozsířen převážně v rozvojových zemích (zejména v Číně, ale i ve státech, jako jsou Filipíny nebo Bangladés), díky čemuž je levným zdrojem živočisných bílkovin přesně tam, kde je ho zapotřebí.
Druhý typ akvakultury zahrnuje chov masožravých ryb, jako jsou losos či mořský okoun, a stále častěji také výkrm tuňáků v zajetí. Jelikož se lososi, okouni i tuňáci živí masem, z ekologického hlediska jde o lvy a vlky moří. Pokud jsou lososi krmeni pouze rostlinným krmivem, jako je sójové maso, nerostou dobře a jejich maso nakonec vypadá i chutná jako tofu. Pokouset se krmit tuňáky čímkoliv jiným než rybami nemá vůbec smysl.
Čím rozsířenějsí bude tento druh akvakultury, tím méně levných ryb, jako jsou sardinky, slanečci, makrely nebo ančovičky, si lidé budou moci kupovat a konzumovat. Chov masožravých druhů spíse zvysuje než snižuje tlak na stavy volně žijících ryb. Rozvinuté země - kde tento druh akvakultury převládá - jsou v důsledku toho nuceny dovážet obrovské množství masa z ryb ulovených a zpracovaných v rozvojových zemích.
Jedním z důvodů, proč provozovatelům akvakultur takové jednání prochází, je skutečnost, že veřejnost pokládá vsechny tyto činnosti za podobné a domnívá se, že vsechny rozsiřují celosvětovou nabídku ryb. Tak tomu ovsem není.
Jestě stále je čas zachránit nás rybářský průmysl, ale to bude možné jen tehdy, pokud přestane být pokládán za zdroj donekonečna se zvysující nabídky ryb pro donekonečna rostoucí lidskou populaci a přeorientuje se v poskytovatele zdravého doplňku ke stravě založené na obilninách. Takto transformované rybářské společnosti budou navíc mensí a těžistěm jejich činnosti se stanou ryby vyčleněné z mořských rezervací - chráněných oblastí oceánů, které musíme zřídit, abychom umožnili mořským ekosystémům a přírodním druhům uvnitř nich obnovit svou někdejsí hojnost. Jedině tak se s námi o ni opět budou moci dělit.