0

Jak zachránit Pakt o stabilitě před sebezničením

Evropští ministři hospodářství a financí (Ecofin) na své schůzce v nizozemském Scheveningenu opět čelili potřebě reformovat Pakt o stabilitě a růstu (PSR). Třebaže témata obklopující reformu zůstávají nadále kontroverzní a nedořešená, ministři tentokrát vyložili karty na stůl.

Zásadním problémem PSR je to, že musí najít rovnováhu mezi dvěma protichůdnými cíli: nesmí se stát bezzubým v boji proti hromadění dluhů, a přesto musí dát vládám více manévrovacího prostoru, aby mohly provádět strukturální reformy a obnovit evropskou konkurenční schopnost. V současné podobě PSR představuje pro takové reformy překážku. Evropští lídři plýtvají politickou energií a kapitálem, aby dodrželi náročné rozpočtové cíle, zatímco se nedělá nic pro řešení skutečně nejpodstatnějších výzev: problémů stárnoucích populací, vysokých daňových zatížení, upadající konkurenční schopnosti.

Důvodem je to, že strukturální reformy se obvykle vyplácejí dlouhodobě, avšak krátkodobě představují výdaje. PSR původně usiloval o to, aby chránil evropské občany před krátkozrakými vládami, ale nakonec si vynucuje chování ještě krátkozračejší.

Vezměme si penzijní reformu, jejímž cílem je omezit rozsah státem provozovaných systémů průběžného financování a rozšířit soukromé, zcela fondové programy. To vyžaduje snížení povinných příspěvků do státního systému, ale zároveň je potřeba udržet úroveň dávek pro současné penzisty. Výsledkem je dočasné zvýšení rozpočtových deficitů; fiskální přínosy se projeví teprve, až od státních systémů začnou přebírat penzijní závazky soukromé programy. Nynější pravidla PSR však takové reformě brání, neboť zakazují přechodné nárůsty rozpočtového deficitu, a to i tehdy, když slibují dlouhodobou fiskální konsolidaci.