PAŘÍŽ – Tvář francouzské politiky se v květnu a červnu dramaticky změnila. Zaprvé, po 17 letech středopravých prezidentů byl zvolen socialista François Hollande. Měsíc nato se středolevá většina ujala též moci nad Národním shromážděním, po deseti letech pravicové dominance.
Senát, horní komora francouzského parlamentu a vytrvalá bašta konzervatismu od dob mezi dvěma světovými válkami, se přitom koncem roku 2011 poprvé v historii přechýlil k socialistické většině. Socialisté ovládají také 20 z 22 francouzských regionálních vlád, většinu prefektských postů v departmentech a většinu měst s více než 30 tisíci obyvatel. Krátce, v současnosti jsme svědky ohromující koncentrace moci, která v dějinách francouzské republiky nemá obdoby.
To vše se odehrálo velice poklidně, bez jakékoli vlny vítězoslávy, ba dokonce bez většího nadšení. Ostatně nikdy nebyla vyšší míra neúčasti v prezidentských volbách než právě při souboji mezi Hollandem a Nicolasem Sarkozym.
PAŘÍŽ – Tvář francouzské politiky se v květnu a červnu dramaticky změnila. Zaprvé, po 17 letech středopravých prezidentů byl zvolen socialista François Hollande. Měsíc nato se středolevá většina ujala též moci nad Národním shromážděním, po deseti letech pravicové dominance.
Senát, horní komora francouzského parlamentu a vytrvalá bašta konzervatismu od dob mezi dvěma světovými válkami, se přitom koncem roku 2011 poprvé v historii přechýlil k socialistické většině. Socialisté ovládají také 20 z 22 francouzských regionálních vlád, většinu prefektských postů v departmentech a většinu měst s více než 30 tisíci obyvatel. Krátce, v současnosti jsme svědky ohromující koncentrace moci, která v dějinách francouzské republiky nemá obdoby.
To vše se odehrálo velice poklidně, bez jakékoli vlny vítězoslávy, ba dokonce bez většího nadšení. Ostatně nikdy nebyla vyšší míra neúčasti v prezidentských volbách než právě při souboji mezi Hollandem a Nicolasem Sarkozym.