http://prosyn.org/QPY4Vtb/cs;
New Comment
Email this piece to a friend
Contact us
Please select an option
- Secure publication rights
- Submit a commentary for publication
- Website help
- Careers
- Advertise with us
- Feedback/general inquiries
Please wait, fetching the form
Please wait, fetching the form
Please wait, fetching the form
Please wait, fetching the form
Please wait, fetching the form
Co dlužíme svým praprapravnukům? Jaké kroky jsme dnes povinni učinit, abychom pro své potomky i pro planetu snížili rizika vyplývající ze stále pravděpodobnějšího globálního oteplení a klimatických změn?
Téměř každý – snad s výjimkou ExxonMobilu, viceprezidenta USA Dicka Cheneyho, jejich placených služebníků a pomýlených nohsledů – chápe, že když lidé spalují uhlovodíky, uvolňuje se do atmosféry oxid uhličitý, jenž se zde chová jako obrovská duchna, která pohlcuje infračervené záření stoupající zdola, a tím otepluje zeměkouli.
Téměř každý také chápe, že globální oteplování sice může být mnohem menším či větším problémem, než naznačují současné modely, ale že tato nejistota není omluvou pro nečinnost. Nejistota ohledně změn globálního klimatu by nás spíše měla vést k tomu, abychom proti nim dělali více, než kdybychom na základě centralizovaných projekcí věděli, jak přesně se budou dále vyvíjet.
To continue reading, please log in or enter your email address.
To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles from our archive every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.