0

Saúdskoarabské reformní divadlo

Třebaže v Saúdské Arábii nejprve vzbudil očekávání skutečných politických reforem, král Abdalláh teď místo nich oznámil, že čas na změnu ještě nenadešel. Po přerozdělení funkcí v kabinetu zůstává vše při starém. Saúdská populace, v níž 50% tvoří osoby mladší 15ti let, bude nadále ve státní televizi sledovat tytéž staré prince, z nichž někteří jsou v úřadu už čtyřicet let, symbolizující hnilobu v srdci saúdské politiky. Je paradoxem, že zatímco se Saúdská Arábie čím dál větší měrou diplomaticky angažuje v úsilí řešit problémy v Iráku, její domácí paralýza sílí.

Není to, co běžní Saúdové čekali. Poslední rok a půl předpokládali, že dojde k přeskupení kabinetu zaměřenému na posílení královy reputace coby zapáleného zastánce reformy. Očekávalo se, že symbolický význam nového kabinetu bude odrážet jeho novou definici saúdského státu a jeho budoucnosti. Byla tu naděje na zahrnutí marginalizovaných skupin, poprvé v dějinách království například šíitského ministra, a na kroky proti korupci, ztělesněné sesazením dlouholetých ministrů.

Namísto toho postihla království ochromující malátnost, když osobitá saúdskoarabská setrvačnost vyústila v plané řeči o reformě, jež nemohou zakrýt skutečnost stagnace. Tato setrvačnost se netýká jen přeskupení kabinetu: justice – a jejích 700 soudců – také zůstává beze změn.

Je ironií, že byť se král Abdalláh energicky ujal vůdčí role ve zjitřených záležitostech regionu, zdá se, že není schopen reagovat na akutní zaostání saúdskoarabské demokratické reformy v porovnání se sousedy, jako je Jordánsko a státy Perského zálivu.