0

Tak přece Sarko versus Ségo

Překvapením prvního kola francouzských prezidentských voleb bylo, že nedošlo k žádnému překvapení, kromě ohromné míry volební účasti. Na prvních dvou místech skončili předák pravice a předačka levice, už dlouho dva favorité v průzkumech veřejného mínění.

Z prvního kola vyšli čtyři vítězové a jeden jasný poražený. Prvním vítězem je demokracie. Když jsem v neděli šel se svými dětmi volit – v poklidné oslavě toho, čím demokracie je, když dobře funguje –, poprvé v životě jsem musel trpělivě čekat v poměrně dlouhé frontě. K volbám totiž přišlo 85% voličů, což ve Francii představuje nejvyšší míru účasti v prezidentských volbách od doby, kdy v roce 1965 naposledy kandidoval Charles de Gaulle.

Tuto mobilizaci zčásti vysvětluje ponaučení z prvního kola hlasování roku 2002, které bylo svědkem vysoké míry neúčasti a překvapivého vyřazení socialisty Lionela Jospina. S nástupem nové generace politických lídrů se rovněž zdá, že Francouzi – o nichž se soudilo, že jsou vůči politice cyničtí – znovu získali svou jedinečnou vášeň pro politiku.

Druhým vítězem je nepopiratelně a se značným náskokem Nicolas Sarkozy. S 31% hlasů bude do druhého kola hlasování vstupovat ve velmi příznivém postavení. Jeho strategie přilákat voliče krajní pravice Jeana Marieho Le Pena se ukázala jako vítězná. Většina Francouzů, kteří jej volili, tak podle spolehlivých průzkumů založených na dotazování u východů z volebních místností učinili především kvůli jeho osobnosti. Chtěli silného charismatického muže, který Francii oživí hospodářsky a uklidní je ohledně bezpečnosti.