PAŘÍŽ – Dnes se všeobecně uznává, že inovace jsou nezbytnou podmínkou trvale udržitelného hospodářského růstu. Ať už jde o hluboce převratné změny nebo o pouhá přírůstková vylepšení produktů, služeb či obchodních modelů, jejich výsledky zvyšují dlouhodobou produktivitu ekonomiky. A inovace jsou nutné nejen pro rozvinuté ekonomiky, ale i pro rozvíjející se trhy, které zaznamenávají stále nižší výnosy, pokud pouze přebírají nejlepší praxi rozvinutých ekonomik. Ačkoliv však všechny země potřebují inovace, osvědčené a odzkoušené přístupy nefungují pro všechny trhy.
Clayton Christensen z Obchodní fakulty Harvardovy univerzity identifikoval tři široké formy inovací, které posilují firmy – a v konečném důsledku i ekonomiky. Firmy mohou činit přírůstkové změny stávajících produktů, čímž se stávají konkurenceschopnějšími v již existujícím tržním segmentu; za druhé mohou zavádět produkty vytvářející nové tržní segmenty, jako byly legendární walkman od firmy Sony nebo iPhone od Applu; a za třetí mohou vyvinout produkt – jmenujme například elektřinu, automobil nebo internetový vyhledávač –, který je tak převratný, že učiní celý sektor nebo způsob podnikání téměř zastaralým.
Úkolem pro vlády je vymýšlet způsoby, jak povzbudit firmy nebo jednotlivce, aby se zapojili do většího počtu podobných inovací, a podpořili tak hospodářský růst. Velké části výzkumu v této oblasti, kterou ovlivnilo dílo Michaela Portera z Harvardovy univerzity, dominují „klastrové (shlukové) studie“, které se obvykle zaměřují na zlepšení produktivity v rozvíjejících se ekonomikách a regionech s rozvinutými ekonomikami. V důsledku toho se pozornost politiků přesunula v posledních dvou desetiletích od snahy pochopit takzvané asijské ekonomické tygry ke snaze napodobit úspěšné klastry typu Silicon Valley, bostonské Route 128, tchajwanského Hsinchu Parku, jihokorejského Daedeok Science Town nebo izraelského Silicon Wadi.
PAŘÍŽ – Dnes se všeobecně uznává, že inovace jsou nezbytnou podmínkou trvale udržitelného hospodářského růstu. Ať už jde o hluboce převratné změny nebo o pouhá přírůstková vylepšení produktů, služeb či obchodních modelů, jejich výsledky zvyšují dlouhodobou produktivitu ekonomiky. A inovace jsou nutné nejen pro rozvinuté ekonomiky, ale i pro rozvíjející se trhy, které zaznamenávají stále nižší výnosy, pokud pouze přebírají nejlepší praxi rozvinutých ekonomik. Ačkoliv však všechny země potřebují inovace, osvědčené a odzkoušené přístupy nefungují pro všechny trhy.
Clayton Christensen z Obchodní fakulty Harvardovy univerzity identifikoval tři široké formy inovací, které posilují firmy – a v konečném důsledku i ekonomiky. Firmy mohou činit přírůstkové změny stávajících produktů, čímž se stávají konkurenceschopnějšími v již existujícím tržním segmentu; za druhé mohou zavádět produkty vytvářející nové tržní segmenty, jako byly legendární walkman od firmy Sony nebo iPhone od Applu; a za třetí mohou vyvinout produkt – jmenujme například elektřinu, automobil nebo internetový vyhledávač –, který je tak převratný, že učiní celý sektor nebo způsob podnikání téměř zastaralým.
Úkolem pro vlády je vymýšlet způsoby, jak povzbudit firmy nebo jednotlivce, aby se zapojili do většího počtu podobných inovací, a podpořili tak hospodářský růst. Velké části výzkumu v této oblasti, kterou ovlivnilo dílo Michaela Portera z Harvardovy univerzity, dominují „klastrové (shlukové) studie“, které se obvykle zaměřují na zlepšení produktivity v rozvíjejících se ekonomikách a regionech s rozvinutými ekonomikami. V důsledku toho se pozornost politiků přesunula v posledních dvou desetiletích od snahy pochopit takzvané asijské ekonomické tygry ke snaze napodobit úspěšné klastry typu Silicon Valley, bostonské Route 128, tchajwanského Hsinchu Parku, jihokorejského Daedeok Science Town nebo izraelského Silicon Wadi.