0

Tváře ruské reality

Rusko na první pohled nese mnohé charakteristické rysy velmoci. Má obrovský arzenál jaderných zbraní, stálé křeslo v Radě bezpečnosti Organizace spojených národů, rozsáhlé zásoby ropy a dalších nerostů, aktuální doklady o silném hospodářském růstu a větší rozlohu než kterákoli jiná země, třebaže oproti bývalému Sovětskému svazu je co do velikosti jen tříčtvrtinové.

Bližší prohlídka však odhalí jiné Rusko. Velká část jeho bohatství neodráží produktivní hospodářskou činnost, nýbrž vyšší cenu energií. Ruské ozbrojené síly jsou schopné předstoupit jen s málem, co by představovalo použitelný vojenský potenciál. Počet obyvatel země je v současnosti nižší než v Pákistánu a ročně se snižuje o půl milionu lidí, takže nemalé části rozsáhlé pevninské rozlohy zůstávají téměř neobydlené. Průměrná délka života činí u mužů méně než 60 let, kvůli alkoholismu, kriminalitě, drogám, nemocem a úděsné soustavě veřejného zdravotnictví.

To vše se spolupodílí na Rusku, které není-li přímo potěmkinovským státem, je stěží skvělé. To, co Rusko může vykonat ve světě pozitivního, má své meze, ačkoliv jeho schopnost být kazisvětem nebo dělat problémy je značná. Rozhodnutí, která padnou v Moskvě, mohou ovlivnit ceny energií, budoucnost íránského a severokorejského jaderného programu i úspěch teroristů. Jak v dobrém, tak ve zlém, na Rusku stále záleží. Ale jak mnoho na něm bude záležet?

Jedna otázka se týká politické stability. Aby země zůstala neporušená a funkční, potřebuje politický systém a společnost, která přesvědčí talentované lidi, aby zůstali v Rusku – a zajistí jim vzdělání, které jejich talent rozvine. Musí také existovat jisté meze moci ústřední vlády a prezidentské kanceláře, určitá míra regionální autonomie a právní řád – krátce, základy moderního státu a demokracie. Rusko bohužel míří spíše opačným směrem; koncentrovanosti politické moci neubývá, nýbrž přibývá.