8

Putinův problém s plynem

HOUSTON – Pozorovatelé Ruska se právem soustředí na křehké příměří na Ukrajině a snaží se uhádnout tamní záměry prezidenta Vladimíra Putina. Mají-li ovšem projevit moudrost, neměli by přehlížet další rozbíhající se zápas, který bude mít hluboké a dlouhodobé důsledky pro Evropu a Putinovu schopnost vyvíjet na kontinent tlak.

Loni v prosinci obří ruská plynařská společnost Gazprom podepsala s tureckým provozovatelem plynovodů memorandum o porozumění ohledně výstavby plynovodu z Ruska do Turecka pod Černým mořem. Tento nový „Turecký tok“ je alternativou k černomořskému plynovodu „Jižní tok“ (South Stream) z Ruska do Bulharska – záměru, od něhož Kreml v prosinci ustoupil, v reakci na sankce, jež Evropská unie zavedla po ruské invazi na Ukrajinu a anexi Krymu.

Projekt South Stream nedokázal dostát směrnicím EU v oblasti ochrany hospodářské soutěže a energetiky a ohlášení tureckého plynovodu zřejmě upevní pověst Ruska jako nespolehlivého partnera, což urychlí evropské hledání náhradních zdrojů dodávek. Riskováním svého nejlukrativnějšího trhu Putin skutečně projevuje téměř sebevražednou lhostejnost k ruské ekonomice – a patrně mu nejde o nic jiného než zabetonovat nepřátelství vůči Ukrajině.

Kreml zamýšlí vyloučit Ukrajinu z plynovodné soustavy, která je v provozu od 80. let, a vést dodávky raději přes novou a nevyzkoušenou síť na trh, který možná ani neexistuje. Gazprom minulý měsíc ohlásil záměr ukončit přes Ukrajinu přepravu, jakmile v roce 2019 vyprší smlouvy ukrajinské plynovodné společnosti Naftogaz. Plyn z Tureckého toku bude přiváděn na řeckou hranici na základě nezávazné nabídky k odběru. Gazprom očekává, že povolení k provedení projekčních a průzkumných prací získá „brzy“ a že do Turecka se první dodávky dostanou v roce 2017.