0

Ruský postup a ústup

Patnáct let po sesutí a rozpadu Sovětského svazu Rusko stále odpovídá tomu, jak Winston Churchill před téměř sedmi desítkami let charakterizoval stalinský SSSR: „hádanka zahalená do tajemství uprostřed záhady.“

Během prezidentství Borise Jelcina v 90. letech a Vladimíra Putina poté otevřelo Rusko své dveře mezinárodnímu obchodu, investicím, turistice, médiím i internetu. V ostrém kontrastu k Sovětskému svazu dnes Rusko publikuje obsáhlé (byť ne vždy spolehlivé) ekonomické, sociální a demografické informace.

Mezi mnoha ekonomikami označovanými za „transformační“ je ruské hospodářství druhé největší, přičemž jeho HDP je asi jednou pětinou čínského, avšak v přepočtu na hlavu je dvojnásobný. Je ovšem nejasné, kde Rusko leží na škále „transformace“. Směřuje k tržnímu, decentralizovanému rozhodování a alokaci zdrojů nebo ke státem řízenému, centralizovanému rozhodování a rozložení zdrojů? Anebo kolísá mezi těmito dvěma možnostmi?

Jegor Gajdar, význačný ekonom Jelcinovy administrativy a první ministerský předseda postkomunistického Ruska, tvrdí, že kvůli dlouhému „trvání socialistického období a s tím souvisejícími pokřiveními“ zřejmě úplná transformace Ruska v tržní ekonomiku potrvá 75 let.