0

Ruský plynovod k impériu

Gerhard Schröder, jenž byl ještě před necelým měsícem německým kancléřem, kývl na to, že se stane předsedou společnosti, která buduje plynovod z Ruska přes Baltské moře do Německa a dále do západní Evropy. V mnoha zemích by dnes byl Schröder obviněn z nezákonného střetu zájmů. Jeho zřetelné morální selhání ještě prohlubuje skutečnost, že právě v současnosti Rusko vyhrožuje, že odřízne ukrajinské dodávky plynu, pokud se Ukrajina nepoddá cenovým požadavkům kremelského státního plynařského behemota Gazpromu.

Strategický záměr Ruska je zřejmý: odstřihnout ukrajinské dodávky plynu znamená zároveň odstřihnout většinu evropského plynu, protože některé z největších evropských plynovodů vedou přes Ukrajinu. Tím, že nový plynovod obejde Ukrajinu, Polsko a samozřejmě pobaltské země, slibuje Kremlu větší moc ve snaze znovu se regionálně prosadit. Prezident Vladimir Putin a jeho administrativa složená z klonů bývalé KGB už se nebudou muset ohlížet na západní Evropu při rozhodování, jak silně zmáčknout postkomunistické sousedy Ruska.

Měla by Evropa Putina skutečně vyzbrojit touto novou imperiální zbraní? Ba co je horší, mohlo by Rusko tuto zbraň obrátit proti EU, jež je na energiích závislá? Fakt, že společnost, která by mohla Rusku zajistit prostředek k manipulaci hospodářství EU, povede bývalý německý kancléř, je dokladem nebezpečné spokojené lhostejnosti Evropy tváří v tvář Putinovým neoimperiálním ambicím.

Ruská média jsou si zřetelně vědoma narůstající závislosti Evropy na ruských energiích. Ba libují si v ní: až integrujeme a posílíme náš vzájemný obchod s plynem, píší autoři ruských editorialů, Evropa bude mlčet o lidských právech. Putin tento postoj vyjadřuje skrytěji ve svém odhodlání prosazovat to, co nazývá „nezávislou politikou“. Myslí tím to, že Rusko má být „nezávislé“ na morálních a lidskoprávních otázkách západních demokracií.