Vsude na světě jsou generálové terčem posměchu proto, že chtějí v nových válkách bojovat stejně jako ve válkách předchozích. Pevně usazeni v takových vyježděných kolejích jsou i rustí vojenstí lídři - a vlastně větsina zahraničněpolitické elity. Generálové ani diplomaté se nedokáží odpoutat od myslení zakotveného ve studené válce. Takový zpátečnický postoj brzdí snahy prezidenta Putina posunout zemi novým směrem.
Ve světě se na Vladimira Putina pohlíží jako na silného muže, jehož slovo je svaté. To ale platí jen stěží. V irácké krizi vyjádřilo názory naprosto v rozporu s Putinem jak ministerstvo zahraničí, tak ministerstvo obrany. Takové neshody se objevují pravidelně.
Kremelstí pozorovatelé, jejichž mínění má také své kořeny ve studené válce, nejčastěji věří, že prezident Putin a jeho ministři hrají hru na ,,hodného a zlého policajta``, při níž ve věcech týkajících se Západu je Putin hodný a vsichni ostatní jsou zlí. Je-li to tak, jde o podivnou hru se zvrácenými dopady. Každá zahraniční politika přece potřebuje jasné cíle. Události, k nimž doslo během irácké války ale předvedly, že ruskou zahraniční politiku nevedly žádné reálné cíle, ať už by slo o zajistění splatnosti iráckých dluhů nebo o ochranu ruských zájmů ohledně irácké ropy. Namísto toho Kreml bez zřejmého důvodu přivedl do nebezpečí těžce vydobyté dobré vztahy s USA.
Vsude na světě jsou generálové terčem posměchu proto, že chtějí v nových válkách bojovat stejně jako ve válkách předchozích. Pevně usazeni v takových vyježděných kolejích jsou i rustí vojenstí lídři - a vlastně větsina zahraničněpolitické elity. Generálové ani diplomaté se nedokáží odpoutat od myslení zakotveného ve studené válce. Takový zpátečnický postoj brzdí snahy prezidenta Putina posunout zemi novým směrem.
Ve světě se na Vladimira Putina pohlíží jako na silného muže, jehož slovo je svaté. To ale platí jen stěží. V irácké krizi vyjádřilo názory naprosto v rozporu s Putinem jak ministerstvo zahraničí, tak ministerstvo obrany. Takové neshody se objevují pravidelně.
Kremelstí pozorovatelé, jejichž mínění má také své kořeny ve studené válce, nejčastěji věří, že prezident Putin a jeho ministři hrají hru na ,,hodného a zlého policajta``, při níž ve věcech týkajících se Západu je Putin hodný a vsichni ostatní jsou zlí. Je-li to tak, jde o podivnou hru se zvrácenými dopady. Každá zahraniční politika přece potřebuje jasné cíle. Události, k nimž doslo během irácké války ale předvedly, že ruskou zahraniční politiku nevedly žádné reálné cíle, ať už by slo o zajistění splatnosti iráckých dluhů nebo o ochranu ruských zájmů ohledně irácké ropy. Namísto toho Kreml bez zřejmého důvodu přivedl do nebezpečí těžce vydobyté dobré vztahy s USA.