0

Nahý veřejný prostor v Rusku

Ti, kdo na konci 90. let žili v Moskvě, se často setkávali se zvláštními - a většinou nesrozumitelnými - billboardy. Na prvním takovém billboardu byla ženská tvář, ale žádné mýdlo ani parfém. Ani žádný název výrobku. Jen stručné: „Miluji tě." Kdo onu ženu miloval a proč chtěl, aby o jeho vášni všichni věděli? Šuškalo se, že některý z nejbohatších mužů Ruska chce udělat dojem na svou milou.

Pak se objevil billboard zobrazující mužskou tvář, na niž se snášely mince cizích měn. Nápis říkal: „Roma se stará o Rodinu, Rodina se stará o Romu. Gratulujeme! Roma si našel místo nahoře."

Toto sdělení se také nikdy nedočkalo veřejného vysvětlení, jen zvěstí - totiž že „Roma" je Roman Abramovič (to bylo ještě dlouho před tím, než magnát koupil fotbalový klub Chelsea a stal se světovou celebritou) a že má úzké vztahy se skupinkou blízkou tehdejšímu prezidentovi Borisi Jelcinovi, známou jako „Rodina". Ani ti, kdo tvrdili, že o Romovi ledacos vědí, si nebyli jistí, kdo reklamu objednal. Bralo se jednoduše za samozřejmé, že to, co by mělo být veřejným prostorem - totiž ulice Moskvy -, bylo vhodným místem pro mlhavě výhrůžnou osobní zprávu.

Takové „osobní" billboardy s různými tématy se objevovaly asi rok. Dopady této hry však sahají hlouběji než samotná poselství, jež kdosi vyslal a kdosi přijal. Billboardy s osobními poselstvími mohly tak snadno obsadit veřejný prostor proto, že v Rusku je tento prostor v podstatě prázdný: ke komunikaci mezi státem a společností dochází přinejlepším velice sporadicky a veřejná debata téměř neexistuje.