0

Promarněná příležitost Ruska vůči Japonsku

TOKIO – Cesta prezidenta Dmitrije A. Medveděva na jižní Kurilské ostrovy, jež sovětská Rudá armáda sebrala Japonsku v posledních dnech druhé světové války, neomylně ukázala, že Rusko tyto ostrovy, bohaté na nerostné suroviny, nehodlá vrátit. Prezidentská návštěva není jen promarněnou příležitostí, vzhledem k nutnosti Ruska modernizovat své hospodářství a pomoci, již Japonsko mohlo poskytnout, ale také hrubou strategickou chybou, ve světle narůstajících obav Ruska z čínských ambicí v Asii, kam patří i řídce osídlené sibiřské oblasti Ruska.

Rusko si však až teď začíná uvědomovat, že své národně bezpečnostní zájmy v tichomořském regionu musí mnohem proaktivněji chránit. Problém je v tom, že zaměření Ruska je scestné. Vždyť v době, kdy ve Žlutém moři probíhala nedávná čínská námořní cvičení, uskutečnily ruské ozbrojené síly část svého vojenského výcviku „Vostok 2010“ (zahrnující 1500 mužů) na Etorofu, největším ostrově Severních teritorií Japonska, jež Rusko okupuje. Celého cvičení Vostok 2010 se zúčastnilo víc než 20 tisíc vojáků.

Ruská nezákonná okupace jižních Kurilských ostrovů začala 18. srpna 1945, tři dny poté, co Japonsko přijalo Postupimskou deklaraci (čili Prohlášení určující podmínky japonské kapitulace), která ukončila válku v Tichomoří. Stalinova Rudá armáda nicméně vpadla na Čišimské ostrovy a zahájila okupaci jižního Karafuta (čili jižního Sachalinu) a ostrovů Etorofu, Kunaširi, Šikotan a Habomai, které nikdy v dějinách nebyly součástí ruské říše ani Sovětského svazu.

Dolní komora ruské dumy letos schválila usnesení prohlašující 2. září za výročí „skutečného“ konce druhé světové války, čímž je vlastně proměnila v den připomínky vítězství Sovětského svazu nad Japonskem – tedy pokus podrýt japonské tvrzení, že okupace ostrovů přišla po skončení druhé světové války.