0

Ruské neliberální „liberální impérium“

Řada lidí po celém Západě si klade otázku, zda bude Rusko i nadále používat zemní plyn jako prostředek k vyvíjení hospodářského a politického tlaku na Ukrajinu, Gruzii a další země v oblasti, kterou Kreml pokládá za své „blízké zahraničí“. Tasení „energetické zbraně“ však není pouhou taktikou: stojí v samém jádru převládající doktríny, jíž se řídí ruská zahraniční politika.

Ruská politika vůči postsovětským státům je založena na doktríně „liberálního impéria“, podle něhož by měly velké ruské státní i soukromé firmy přebírat kontrolu nad klíčovými hospodářskými komplexy na území někdejších sovětských republik tím, že získají jejich aktiva. V tomto kontextu by měl být výraz „liberální“ chápán jako náznak, že impérium „nového ruského snu“ má být vybudováno ryze hospodářskými prostředky, s vyloučením jakýchkoliv násilných akcí vůči jiným státům.

Klíčová role v tomto modelu přirozeně připadá na dodávku energie do postsovětských zemí. Zejména ruský energetický gigant Gazprom používá zvyšování cen zemního plynu jako prostředek k trestání „neposlušných“ sousedů. Ukrajina byla takto potrestána za horlivost, s níž se po „oranžové revoluci“ snažila integrovat se Západem. Po návratu proruského Viktora Janukovyče do funkce ukrajinského premiéra však orientace Ukrajiny na Západ podstatně zeslábla. Nemělo by tedy být překvapením, že za Janukovyče již neměla Ukrajina s dodávkami ruského plynu žádné další problémy.

Gruzie však na mušce Kremlu a Gazpromu zůstává i nadále. Snaha Ruska zatáhnout Gruzii do své imperiální sítě začala v létě roku 2003, kdy ruský energetický monopol United Energy System získal kontrolu nad 75 procenty gruzínské přenosové sítě. Po „růžové revoluci“ v listopadu 2003 se ruské firmy staly nejhorlivějšími kupci gruzínských podniků a jejich aktiv.