0

O budoucnosti Ruska se rozhoduje již dnes

MOSKVA: Ruští politici nepřišli ze stepí. Ruští voliči žijí psychologicky na jedné nebo na druhé straně velké propasti. Nemůžeme donekonečna volit jednou levici, podruhé pravici a nemít přitom pocit, že se řítíme na dno oné propasti. Zásadní otázka, kterou bychom si měli dnes klást, je, zda po volbách do Dumy, konaných 19. prosince, a po prezidentských volbách, plánovaných na příští léto, bude země pokračovat cestou transformace nebo se vrátí zpět, na druhou stranu pomyslné propasti.

Během voleb do dnešní Dumy mnozí nostalgicky volili staré dobré sovětské časy, kdy bylo na výplaty, kdy zítřek byl jistý, a kdy se ani nemuselo tak pilně pracovat. Zářijový průzkum veřejného mínění navíc potvrzuje, že podobné pocity přetrvávají ve společnosti i dnes: celých 48 procent dotázaných by si bylo přálo vidět ve funkci ruského prezidenta Leonida Brežněva.

Tyto hlasy jsou stále slyšet, jejich síla však den ode dne slábne, neboť končí jedna významná epocha ruské historie. Trvala pouhých devět let, ale její dopad se vyrovná době Petra Velikého či Říjnové revoluce. Byla to závratná doba, kdy se dal vydělat i ztratit neskutečný majetek, kdy se ale také miliony občanů naučily spoléhat samy na sebe, nikoli na beztvářného velkého bratra, který je sledoval.

Kritizovat a vysmívat se neúspěchům reformního procesu je dnes v módě. Cynismus ovšem není na místě. Některé aspekty reformní politiky se sice měly realizovat jinak; navzdory nostalgii po jistotě všemocného státu jsme se však dostali tak daleko, že komunismus navždy skončil mezi odpadky ruské historie. Nemožnost návratu komunismu je pravděpodobně největším úspěchem Jelcinova prezidentování.