Budoucnost Ruska a Západ

Rusko opět usiluje o úlohu globální velmoci, a tak si protahuje svaly. Známky změny v ruské zahraniční politice se hromadí od doby, kdy prezident Vladimír Putin letos v únoru v Mnichově pronesl konfrontační projev.

Od té doby Rusko umístilo svou vlajku na mořské dno pod severním pólem, aby demonstrovalo své nároky na Arktidu a její přírodní zdroje, oznámilo záměr vybudovat vlastní systém protiraketové obrany a opakovaně proneslo výhrůžky na adresu Evropy kvůli plánovanému rozmístění malého amerického obranného systému, odpálilo „zbloudilou“ raketu nebo bombu v Gruzii jako varovný signál pro vládu v Tbilisi a její západní přátele, proletělo průzkumným letounem těsně nad americkou vojenskou základnou na ostrově Guam v Tichém oceánu, zablokovalo v Radě bezpečnosti OSN rozhodnutí o konečném statusu Kosova a spustilo hackerský útok proti počítačovým systémům v Estonsku. Navíc se každou zimu objevuje opakovaná hrozba „potíží“ s dodávkami ropy a plynu do Evropy.

Moskvu ke změně zahraniční politiky zjevně pobídly vysoké ceny ropy a plynu, globální oslabení Ameriky, jež si sama přivodila nevydařeným dobrodružstvím v Iráku, a vzestup Číny a Indie. Nic z toho se ovšem nerovná fundamentální změně ruské strategie, neboť Rusko se nadále drží svého zásadního rozhodnutí z počátku 90. let, že se otevře Západu. Přesto platí, že styl ruské politiky se změnil ze spolupráce v konfrontaci. A jak nám ukazují dějiny, změna stylu zahraniční politiky může rychle vést ke změně strategie.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/kjKrMKh/cs;