0

Křehká moc Ruska

Rusko letos na Světové ekonomické fórum do Davosu vyslalo působivou delegaci. Po silném zastoupení za Borise Jelcina úroveň ruských účastníků od doby, kdy se prezidentem stal Vladimír Putin, upadala. Letos ovšem Rusové vyslali „áčkový“ tým a hojně navštívený seminář se zaměřil na téma „Silovější zahraniční politika Ruska“.

Při vyšších cenách energií se mnozí ruští představitelé těší ze své obnovené moci. Při obědě s vysokými představiteli vlády a obrovské ropné společnosti Gazprom jsem byl vyzván, abych se vyjádřil ke vztahům mezi Spojenými státy a Ruskem. Řekl jsem, že Amerika a Evropa měly v 90. letech příliš mnoho iluzí o demokracii v Rusku a že teď procházejí stadiem deziluze. Panují obavy ohledně ruské budoucnosti a toho, jak svou nově nalezenou moc využije a jak by měl vlastně Západ reagovat.

Jedním názorem je, že ruská politika je jako kyvadlo. Za Jelcina se vychýlilo ke krajnosti ve směru chaosu a teď se za Putina přehouplo ke krajnosti ve směru pořádku a státní moci. Obrátilo se zpět ke stalinismu; lepší historickou metaforou je asi carismus. Pozorovatelé debatují, zda nakonec nalezne novou rovnovážnou polohu.

Optimistickým stanoviskem je, že vlastnická práva získávají hlubší ukotvení než v minulosti a že ruská budoucnost bude záviset na tom, jak rychle lze vytvořit střední třídu, jejímž zájmem bude vláda založená na právu. Jiní si ovšem nejsou tak jistí. Kyvadla občas nepřestávají divoce kmitat, dokud nedojde k nějakému tření, které je zbrzdí, a někdy se zaseknou. Pesimističtí pozorovatelé předpovídají trvalý úpadek svobody, nikoli liberální rovnováhu.