Dnešní Kreml se domnívá, že demokracie v Rusku se budovala příliš rychle. Vláda neříká, že je proti demokracii, ale jen že demokracie je předčasná a že je zapotřebí ji pozdržet – tato logika vysvítá z většiny oficiálních rozhodnutí.
Na začátku tohoto desetiletí tudíž začala demontáž demokratické soustavy brzd a rovnováh, jež byla vybudována v 90. letech 20. století. Před rokem 2000 tu byl vlivný nezávislý tisk a parlament, který byl sice věrný prezidentovi, ale přesto nezávislý. Rada federace (horní komora dumy) si také zachovávala nezávislost, ač byla k prezidentovi všeobecně loajální, stejně jako oblastní gubernátoři. Dále tu byli vlivní podnikatelé a obchodní organizace, které se aktivně podílely na rozhodovacím procesu. V důsledku odstranění těchto brzd a rovnováh prudce upadla kvalita vládních rozhodnutí.
Nechvalně proslulý zákon o monetarizaci sociálních výhod, který převádí materiální příspěvky na peněžité dávky, je vzorovým příkladem. Navzdory principiální správnosti kroku bylo opatření špatně připraveno a realizováno a vláda se vážným způsobem přepočítala ve věci jeho důsledků pro státní kasu. Navíc vyvolal masové sociální protesty, což vláda zjevně nepředpokládala.
Dnešní Kreml se domnívá, že demokracie v Rusku se budovala příliš rychle. Vláda neříká, že je proti demokracii, ale jen že demokracie je předčasná a že je zapotřebí ji pozdržet – tato logika vysvítá z většiny oficiálních rozhodnutí.
Na začátku tohoto desetiletí tudíž začala demontáž demokratické soustavy brzd a rovnováh, jež byla vybudována v 90. letech 20. století. Před rokem 2000 tu byl vlivný nezávislý tisk a parlament, který byl sice věrný prezidentovi, ale přesto nezávislý. Rada federace (horní komora dumy) si také zachovávala nezávislost, ač byla k prezidentovi všeobecně loajální, stejně jako oblastní gubernátoři. Dále tu byli vlivní podnikatelé a obchodní organizace, které se aktivně podílely na rozhodovacím procesu. V důsledku odstranění těchto brzd a rovnováh prudce upadla kvalita vládních rozhodnutí.
Nechvalně proslulý zákon o monetarizaci sociálních výhod, který převádí materiální příspěvky na peněžité dávky, je vzorovým příkladem. Navzdory principiální správnosti kroku bylo opatření špatně připraveno a realizováno a vláda se vážným způsobem přepočítala ve věci jeho důsledků pro státní kasu. Navíc vyvolal masové sociální protesty, což vláda zjevně nepředpokládala.