Ruská okupace Evropy

Když Gazprom, ruský monopol v oblasti zemního plynu, v lednu 2006 odřízl dodávky na Ukrajinu a do Gruzie, všeobecně se tento krok považoval za zřetelné výstražné upozornění na ochotu Kremlu využít energetických zdrojů k uplatnění svého vlivu nad Evropou. Dvanáct měsíců nato Rusko dále význam tohoto činu podtrhlo, když na tři dny přerušilo zásobování Běloruska, čímž vyvolalo dominový efekt u dodávek do západní Evropy.

Navzdory těmto hrozbám na straně nabídky jen máloco naznačuje účinnou celounijní politiku Evropy, která by snižovala závislost na ruské energii. Energetické návrhy Evropské komise, zveřejněné v lednu, jsou vykročením správným směrem. Na ruské energetické vztahy s Evropou ovšem budou mít jen malý přímý účinek, poněvadž Rusko nezavazují k zavedení konkurenčnější a transparentnější politiky přepravy energií a politiky investiční.

Právě naopak, evropské země nadále s Ruskem uzavírají dvojstranné dohody, s pramalým ohledem na společné zájmy EU. Západoevropské členské země EU projevily mizivé znepokojení nad ruskou nátlakovou taktikou vůči novým členům ve střední a východní Evropě, čímž zpochybnily rozsah solidarity EU ohledně dodávek energií. Od chvíle, kdy Kreml v roce 1990 přerušil dodávky energií do pobaltských států v marném pokusu zadusit jejich směřování k nezávislosti, pokračoval ve využívání potrubní politiky proti zemím, jako je Polsko, Lotyšsko a Litva – tedy proti novým členům EU. Pro ně a pro nové demokracie, jako jsou Ukrajina, Gruzie a Moldavsko, zůstává ruská energetická nadvláda a její politické důsledky vážnou hrozbou.

https://prosyn.org/KM2qSyWcs