0

Ruský ekonomický imperialismus

Ruské využití zemního plynu k vyvinutí hospodářského a politického tlaku na Ukrajinu vyvolalo na Západě hluboké znepokojení. Ruský tlak na Gruzii je však ještě silnější – a téměř se mu nedostává pozornosti.

V Gruzii, stejně jako na Ukrajině, se ruský prezident Vladimir Putin snaží uskutečnit doktrínu „liberálního impéria“, navrženou v říjnu 2003 Anatolijem Čubajsem, předsedou Jednotného energetického systému (RAO JES), ruského energetického monopolu. Podle Čubajse se pro Rusko nikdy nenajde místo ani v NATO, ani v Evropské unii, takže si musí vytvořit alternativu k oběma, své vlastní nové impérium.

To se mu může zdařit, když využije svých ohromných a bohatých veřejno-soukromých monopolů k převzetí klíčových průmyslových oblastí a hospodářských institucí v bývalých sovětských republikách, čímž položí základy pro politickou nadvládu. Vzniklé impérium bude podle Čubajsovy definice liberální, neboť se vybuduje penězi, a nikoli tanky.

První krok Ruska k naplnění tohoto plánu na jižním Kavkazu byl namířen proti Arménii, jeho strategickému partnerovi v regionu. Putinova administrativa využila dluhu ve výši 93 milionů dolarů, jež Arménie dlužila Rusku, a požadovala úhradu buď v penězích, nebo v kmenových akciích hlavních průmyslových odvětví Arménie. Finančně slabá Arménie neměla na vybranou a musela vydat akciové podíly, což učinila v roce 2002 prostřednictvím úmluvy upřímně nazvané „Majetek za dluh“ – to připomíná nechvalně proslulé swapy „dluh za akciový podíl“ z Jelcinovy éry (další Čubajsův vynález), jež zplodily ruské oligarchy.