Amerika stále více hovoří o svržení režimu Saddáma Husajna a do centra zájmu se dostává Rusko. To tento týden podepsalo s Irákem smlouvu o obchodu a hospodářské spolupráci s celkovým objemem ve výši 40 miliard dolarů a s íránskými vůdci diskutuje o nešíření jaderných zbraní. Christopher Granville, někdejší britský diplomat a dnes hlavní stratég ruské investiční banky United Financial Group, analyzuje dlouhodobé zájmy Ruska a možný budoucí vývoj ruských postojů.
Žádná země není pro Bushovu vládu a její vojenské kalkulace s Irákem takovým problémem jako Rusko, které směšuje vážné zájmy v regionu s okrajově významnými vojenskými silami. Ale skutečný význam Ruska v blížící se americko-irácké válce spočívá ani ne tolik v jeho zbytkové vojenské síle, jako ve světle, jaké její postoj vrhá nejen na irácký problém, ale také na dalšího člena "osy zla": Irán.
Zatím nejtypičtějším rysem přístupu Putinovy vlády k americko-irácké situaci je mlčení. Musí-li ruští diplomaté už něco říci, drží se standardní linie o realizaci rezolucí Rady bezpečnosti OSN a potřebě souhlasu Rady bezpečnosti v případě jakýchkoli dalších akcí proti Iráku. Na rozdíl od jiných předních západoevropských zemí prezident Putin a jeho vláda raději mlčí, jakoby tím chtěli dát najevo své přání dále posilovat nové a stále křehké sblížení Ruska s USA.
Amerika stále více hovoří o svržení režimu Saddáma Husajna a do centra zájmu se dostává Rusko. To tento týden podepsalo s Irákem smlouvu o obchodu a hospodářské spolupráci s celkovým objemem ve výši 40 miliard dolarů a s íránskými vůdci diskutuje o nešíření jaderných zbraní. Christopher Granville, někdejší britský diplomat a dnes hlavní stratég ruské investiční banky United Financial Group, analyzuje dlouhodobé zájmy Ruska a možný budoucí vývoj ruských postojů.
Žádná země není pro Bushovu vládu a její vojenské kalkulace s Irákem takovým problémem jako Rusko, které směšuje vážné zájmy v regionu s okrajově významnými vojenskými silami. Ale skutečný význam Ruska v blížící se americko-irácké válce spočívá ani ne tolik v jeho zbytkové vojenské síle, jako ve světle, jaké její postoj vrhá nejen na irácký problém, ale také na dalšího člena "osy zla": Irán.
Zatím nejtypičtějším rysem přístupu Putinovy vlády k americko-irácké situaci je mlčení. Musí-li ruští diplomaté už něco říci, drží se standardní linie o realizaci rezolucí Rady bezpečnosti OSN a potřebě souhlasu Rady bezpečnosti v případě jakýchkoli dalších akcí proti Iráku. Na rozdíl od jiných předních západoevropských zemí prezident Putin a jeho vláda raději mlčí, jakoby tím chtěli dát najevo své přání dále posilovat nové a stále křehké sblížení Ruska s USA.