Ruské hrozbě dochází palivo

BRUSEL – Určující událostí roku 2014 byla pro Evropu anexe Krymu Ruskem a jeho vojenská intervence do donbaské oblasti na východě Ukrajiny. Počínání Kremlu bylo v přímém rozporu s klíčovými principy, jimiž se Evropa více než šedesát let řídila, zejména se zřeknutím se snahy měnit státní hranice s použitím síly. Rusko však není v situaci, kdy by mohlo svou agresivní zahraniční politiku udržet.

Často se tvrdí, že Rusko reagovalo na vnímané zásahy Evropské unie a NATO v jeho „blízkém zahraničí“. Dějiny však nabízejí jednodušší vysvětlení: Desetiletí setrvale stoupajících cen ropy Rusko osmělilo a vyvolalo v něm ochotu využít jakékoliv příležitosti k nasazení vojenské síly.

Podobnou zkušenost udělal Sovětský svaz před čtyřiceti lety, kdy dlouhé období stoupajících příjmů z prodeje ropy podnítilo jeho stále asertivnější zahraniční politiku, která vyvrcholila v roce 1979 invazí do Afghánistánu. Po prvním ropném embargu z roku 1973 se ceny ropy vyšplhaly na čtyřnásobek původní hodnoty a objevení rozsáhlých zásob v 70. letech se zasloužilo o prudký růst sovětské těžby. V důsledku toho se hodnota sovětské ropné produkce zvýšila v letech 1965 až 1980 téměř dvacetinásobně.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/oANGrOn/cs;