Ruské hrozbě dochází palivo

BRUSEL – Určující událostí roku 2014 byla pro Evropu anexe Krymu Ruskem a jeho vojenská intervence do donbaské oblasti na východě Ukrajiny. Počínání Kremlu bylo v přímém rozporu s klíčovými principy, jimiž se Evropa více než šedesát let řídila, zejména se zřeknutím se snahy měnit státní hranice s použitím síly. Rusko však není v situaci, kdy by mohlo svou agresivní zahraniční politiku udržet.

Často se tvrdí, že Rusko reagovalo na vnímané zásahy Evropské unie a NATO v jeho „blízkém zahraničí“. Dějiny však nabízejí jednodušší vysvětlení: Desetiletí setrvale stoupajících cen ropy Rusko osmělilo a vyvolalo v něm ochotu využít jakékoliv příležitosti k nasazení vojenské síly.

Podobnou zkušenost udělal Sovětský svaz před čtyřiceti lety, kdy dlouhé období stoupajících příjmů z prodeje ropy podnítilo jeho stále asertivnější zahraniční politiku, která vyvrcholila v roce 1979 invazí do Afghánistánu. Po prvním ropném embargu z roku 1973 se ceny ropy vyšplhaly na čtyřnásobek původní hodnoty a objevení rozsáhlých zásob v 70. letech se zasloužilo o prudký růst sovětské těžby. V důsledku toho se hodnota sovětské ropné produkce zvýšila v letech 1965 až 1980 téměř dvacetinásobně.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To access our archive, please log in or register now and read two articles from our archive every month for free. For unlimited access to our archive, as well as to the unrivaled analysis of PS On Point, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/oANGrOn/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.