0

Propasti rumunské beznaděje

BUKUREŠŤ: Až téměř před branami Bukurešti byl, díky jisté kombinaci úplatků a hrozeb, odvrácen nájezd rumunských horníků. Rozmrzele a hořce se horníci vraceli do svých dolů. To, o co se pokusili, však nebyla jen pouhá stávka, ale nic menšího, než pěkně nevydařený pokus o puč. “Vítězství” vlády se tak nakonec může ukázat pro rumunské reformy stejně důležité, jako když v 80. letech premiérka Thatcherová zastrašila britské radikalizující se hornické odbory. Tento rok začal pro Rumunsko velmi zlověstně, už jen pro stále klesající životní standardy a veliké zahraniční zadlužení, dosahující 2,3 miliardy amerických dolarů. Tento stav také tvořil kulisu hornického pochodu na Bukurešť, jehož účastníci byli ozbrojeni holemi a sekyrami; to a ještě vzpomínky na předchozí “výlety” do hlavního města, jež rozbouření horníci podnikli hned v prvních letech po pádu Ceausescova režimu. Na půli cesty do metropole uštědřili horníci policii a bezpečnostním silám dvě pokořující porážky, ve kterých bylo na 30 vojáků zraněno a stovky vzaty do zajetí. Někteří policejní a vojenští důstojníci dezertovali a sám velitel akce z bojiště utekl, převlečen za pastevce. Zprvu málo, později v hrozivé míře se přidávali místní obyvatelé, když horníci začali volat po svržení vlády.

V Bukurešti zatím politici dál hráli své politické hry. Ministr vnitra byl propuštěn. Zbytečně. Corneliu Vadim Tudor, vůdce extremistické strany “Velké Rumunsko”, horníky velebil a vyhlásil novou “národní revoluci”. Požadoval, aby armáda ignorovala jakýkoliv rozkaz horníky pacifikovat a volal po resignaci presidenta Constantinesca. K nejhoršímu nedošlo jen díky dohodě, uzavřené skutečně v poslední chvíli mezi vůdcem horníků. Mironem Cosmou, ministerským předsedou Radu Vasilem, k čemuž došlo ve slavném středověkém klášteře na řece Olt.

Od roku 1990 se stali horníci, těžící uhlí v oblasti Jiu (asi 300 km od Bukurešti) noční můrou všech rumunských vlád, které se snažily o nějaké hospodářské reformy. Pro ty, kteří jsou proti reformám, nebo se jich obávají, se horníci stali jakýmisi strážci a bojovníky za socialistickou minulost. V červnu roku 1990 se bývalý president Ion Iliescu obrátil na horníky, aby mu pomohli brutálně zlikvidovat prodemokratické hnutí v Bukurešti. V září 1991 se horníci do Bukurešti vrátili a násilně svrhli proreformní vládu Petre Romana (jenž je nyní předsedou Senátu). Obě tyto vzpoury přivedly Rumunsko na pokraj propasti.

Jak se ale může několik tisíc horníků, bez ohledu na to, jak moc jsou věci oddáni nebo jak moc jsou schopni násilí, stát takou hrozbou? Po všeobecných volbách v roce 1996, když se dnes vládnoucí středo-pravá koalice chopila moci, mnoho lidí očekávalo, že se konečně dočkají postupného a stálého zlepšování životních standardů. Mnozí z nich se ale nyní nacházejí v ještě obtížnější situaci, než byli před dvěma roky. A lidem se stále jen říká, aby počkali, že prý je to cena, která musí být za nezbytné změny zaplacena.