2

Skotsko jako předvoj?

LONDÝN – Protože věřím, že Skotové jsou rozumní, myslím si, že tento týden budou hlasovat proti nezávislosti. Ať už však hlasování dopadne jakkoliv, do očí bijící vzestup nacionalismu ve Skotsku i jinde v Evropě je příznakem nemoci politického mainstreamu.

Mnozí lidé jsou dnes přesvědčeni, že současný způsob organizace našich záležitostí si nezaslouží ničím nezpochybňovanou loajalitu, že politický systém uzavřel seriózní debatu o ekonomických a sociálních alternativách, že vládnou banky a oligarchové a že demokracie je podfuk. Nacionalismus slibuje útěk od řady „rozumných“ alternativ, které nakonec žádnou alternativu nenabízejí.

Nacionalisty lze rozdělit do dvou hlavních skupin: na ty, kdo opravdu věří, že nezávislost představuje únik ze zablokovaného politického systému, a na ty, kdo využívají hrozbu nezávislosti k vynucování ústupků na politickém establishmentu. Tak či onak mají nacionalističtí politici obrovskou výhodu v tom, že se od nich nevyžaduje praktický program: všechno dobré vyplyne ze suverenity.

Ačkoliv nacionalistickou politiku po druhé světové válce dlouho potlačovala hospodářská prosperita a vzpomínky na válečné hrůzy, Evropa nabízí živnou půdu pro její obnovu. Není to jen kvůli vleklé hospodářské malátnosti na tomto kontinentu. Je to i proto, že prakticky všechny stávající národní státy v Evropě obsahují geograficky soustředěné etnické, náboženské či jazykové menšiny. Začleňování těchto států do Evropské unie – svého druhu dobrovolného impéria – navíc ohrožuje loajalitu jejich občanů. Nacionalisté proto mohou buď vzhlížet k Evropě, která je ochrání před vlastními státy, anebo ke svým státům, které je ochrání před evropským impériem.