5

Břidlicový plyn jako zachránce?

LONDÝN – Rozvinutý svět pomalu vybředává z velké recese, ale stále přetrvává otázka: Jak rychlé bude zotavení a jak daleko půjde? Velkým zdrojem pesimismu je představa, že nám docházejí investiční příležitosti – a že se tak děje už od doby před krachem v roce 2008. Je to však pravda?

Poslední velkou inovační vlnou byla internetová revoluce, jejíž produkty pronikly do života v 90. letech. Po splasknutí bubliny internetových společností v prvních letech nového tisíciletí udržovaly chod západních ekonomik spekulace s nemovitostmi a finančními aktivy – umožněné levnými penězi. Propad po roce 2008 pouze odhalil nezdravost předchozího boomu; nevýraznost zotavení je striktně vzato jen odrazem nevýraznosti předchozích vyhlídek. Současné riziko spočívá v tom, že dluhově tažený výkyv cen aktiv směrem vzhůru pouze prodlužuje cyklus boomu a krachu.

Ekonom Larry Summers opětovně zavedl termín „sekulární stagnace“, aby popsal, co nás čeká. Jak uvedl na nedávné konferenci Mezinárodního měnového fondu, průměrný potenciální výnos z nových investic ve Spojených státech klesl do roku 2005 pod hranici jakéhokoliv přijatelného snížení základní úrokové sazby Federálního rezervního systému.

To platí dodnes. Možná se nacházíme v trvalé pasti likvidity, kdy nominální úrokové sazby nemohou klesnout pod nulu, avšak očekávaná výnosnost investic zůstává záporná. Nekonvenční měnové politiky, jako je kvantitativní uvolňování, mohou nafouknout novou generaci bublin aktiv, avšak základní problém – záporný výnos z nových investic – zůstane nevyřešený až do chvíle, kdy přijde další krach.