7

Vlci z Wall Street

LONDÝN – „Skvělý komentář o stavu kapitalismu dvacátého století,“ prohlásil zamyšleně „motivační řečník“ Jordan Belfort, když se ohlédl za svým životem plným podvodů, sexu a drog. Jako šéf makléřské společnosti Stratton Oakmont okradl počátkem 90. let investory o stamiliony dolarů. Zhlédl jsem film Martina Scorseseho Vlk z Wall Street a tento snímek mě natolik fascinoval, že jsem si přečetl i Belfortovy paměti, podle nichž byl napsán scénář. Hodně jsem se toho dozvěděl.

Například podfuk známý pod názvem „pump and dump“, který přinesl Belfortovi a jeho kumpánům ze Stratton Oakmont podvodné zisky, je v Belfortových memoárech popsán daleko jasněji než ve filmu. Tato metoda funguje tak, že podvodník nakoupí prostřednictvím nastrčených osob akcie bezcenných společností, začne je prodávat na rostoucím trhu skutečným investorům a pak se jich zcela zbaví.

Tímto způsobem nebyli zruinováni jen malí investoři; do očí bijící je hamižnost a naivita bohatých lidí, jimž tento šunt prodávali „mladí a hloupí“ obchodníci, které Belfort nejraději najímal. Belfort nepochybně byl (je) superúlisný hochštaplerský obchodník, který své řemeslo geniálně ovládal, dokud mu drogy nezničily úsudek.

Tento muž, jenž po krátkém pobytu ve vězení znovu prodává svůj elixír úspěchu, tvrdí, že se za své chování stydí; já ho však podezírám, že hluboko v jeho nitru převažuje nad jakýmikoliv výčitkami svědomí pohrdání lidmi, které podfoukl. V nedávné knize Kapitalismus v jednadvacátém stoletíoznačuje ekonom Thomas Piketty společnost Stratton Oakmont za příklad „meritokratického extremismu“ – za vyvrcholení století dlouhé cesty od starého typu nerovnosti, charakterizovaného zděděným bohatstvím a diskrétním životním stylem, k nové nerovnosti živené přemrštěnými bonusy a okázalou spotřebou.