20

Čtyři bludy druhé velké deprese

LONDÝN – Období od roku 2008 přineslo hojnou žeň recyklovaných ekonomických bludů, zaznívajících většinou z úst politických lídrů. Tady jsou mé čtyři nejoblíbenější.

Švábská hospodyně. „Člověk se měl prostě ptát švábské hospodyňky,“ řekla německá kancléřka Angela Merkelová po krachu Lehman Brothers v roce 2008. „Ona by nám bývala řekla, že si nemůžeme žít nad poměry.“

Tato rozumně působící logika je v současnosti oporou úsporných opatření. Potíž je, že přehlíží účinek šetrnosti hospodyňky na celkovou poptávku. Kdyby výdaje osekaly všechny domácnosti, propadla by se celková spotřeba a s ní i poptávka po pracovní síle. Přijde-li hospodyňčin manžel o práci, jejich domácnost na tom bude hůř než dřív.

Obecně je argumentace této mýlky „bludem sčítání částí“: co dává smysl pro každou domácnost či firmu jednotlivě neznamená nutně v součtu dobro celku. Konkrétním případem, na nějž poukázal John Maynard Keynes, je „paradox spořivosti“: snaží-li se ve zlých časech všichni víc šetřit, propadne se úhrnná poptávka, což sníží celkové úspory, vzhledem k poklesu spotřeby a hospodářského růstu.