7

Cesta k plnému využití investičních možností

LONDÝN – Ministerstvy financí a centrálními bankami Západu obchází strašidlo – přízrak vleklé stagnace. Co když neexistuje udržitelné zotavení z hospodářského propadu let 2008-2013? Co když prameny hospodářského růstu vyschly – ne dočasně, ale natrvalo?

Tento nový pesimismus nepřichází od marxistů, kteří odjakživa vyhlížejí příznaky krachu kapitalismu, ale z nitra politického establishmentu: od Larryho Summerse, bývalého amerického ministra financí v kabinetu prezidenta Billa Clintona a během uplynulých let hlavního ekonoma už téměř všeho.

Summersova argumentace v kostce říká, že pokud očekávaná výnosnost investic klesá, musí se v tomtéž rozsahu snižovat úrokové sazby. Jenže úrokové sazby nemohou klesnout pod nulu (mohou dokonce uvíznout už nad nulou, existuje-li silná touha vytvářet hotovostní zůstatky). Tak se může stát, že očekávaná rentabilita klesne pod hladinu výpůjčních nákladů.

Většina lidí se shodne, že k tomu mohlo dojít během nejhlubšího propadu. Právě proto, aby této možnosti předešly, centrální banky po roce 2008 začaly do ekonomiky pumpovat peníze. Novinkou Summersovy argumentace je tvrzení, že „vleklá stagnace“ začala už 15-20 let před tímto krachem.