0

Ohlédnutí za Robertem Rubinem

Ekonomové a historici budou dlouho diskutovat o kontrastu mezi ekonomickými politikami Spojených států během funkčních období prezidentů Billa Clintona a George W. Bushe. Clintonova administrativa nastoupila do úřadu s pozoruhodně nízkým počtem karet, a i tyto karty byly děsivé: dlouhodobé dědictví mimořádně pomalého hospodářského růstu, obrovské schodky federálního rozpočtu vytvořené v letech 1980-1992 administrativami Ronalda Reagana a George H. W. Bushe, relativně vysoká ,,přirozená" míra nezaměstnanosti a rostoucí inflační tlaky.

Administrativa George W. Bushe naproti tomu převzala úřad s kartami úžasně dobrými: rozpočet se značným přebytkem, trend rychlého růstu produktivity práce poté, co revoluce informačních technologií dosáhla ,,kritické hmotnosti", a velmi nízká ,,přirozená" míra nezaměstnanosti.

I přes zmíněné handicapy se téměř vše, nač Clintonův ekonomický tým sáhl, proměnilo ve zlato. Pod vedením Roberta Rubina, nejprve v roli prezidentova asistenta a poté ve funkci ministra financí, se podařilo obrátit olbřímí Reaganovy a Bushovy deficity v obrovské přebytky, úspěšně obnovit vysoký růst investic a produktivity Spojených států a vyvíjet iniciativy na snížení obchodních bariér. Clintonův tým si rovněž mohl připsat k dobru do značné míry úspěšné zvládnutí mexické finanční krize v roce 1994 a asijské finanční krize v letech 1997-1998.

Naproti tomu téměř vše, nač sáhl ekonomický tým George W. Bushe, se proměnilo... inu, pokud ne v olovo, pak přinejmenším ve stav, nad nímž pozorovatelé uvnitř i vně administrativy kroutí hlavami a mumlají cosi o strašlivě promarněné příležitosti. V otázce obchodu, v otázce fiskální politiky, v otázce reformy sociálních nároků, téměř ve všech otázkách, na které si vzpomenete, Bushův tým podstatně zhoršil podmínky.