12

Vyprávění a globální ekonomika

TOKIO – Fluktuace ve světových ekonomikách vycházejí velkou měrou z příběhů, které o nich slyšíme a vyprávíme. Všeobecně rozšířená, emocionálně nabitá vyprávění nás někdy pobízejí, abychom si vyrazili a utráceli, otevírali nové podniky, stavěli továrny a kanceláře a nabírali zaměstnance; jindy nám do srdcí vlijí strach a přesvědčí nás, abychom bez hnutí čekali, šetřili zdroje, osekávali výdaje a snižovali rizika. Buď náš „životní elán“ podněcují, nebo tlumí.

Během návštěvy Japonska s přednáškovým turné jsem ohromen pozitivním dopadem příběhů ve vztahu k hospodářství na uvažování a chování lidí a také tím, jak křehká tato proměna je. Od doby, kdy se v prosinci 2012 ujal úřadu premiér Šinzó Abe a zahájil program měnové a fiskální stimulace a strukturálních reforem, je vliv na sebedůvěru Japonců obrovský. Podle Mezinárodního měnového fondu se mezera výstupu – rozdíl mezi skutečným a potenciálním HDP – zúžila v letech 2011 až 2013 z -3,6 % na -0,9 %.

Většině zbytku světa schází komplexní a snadno pochopitelné vyprávění o pozitivní proměně, podobné japonské „abenomice“. Mezera výstupu v předních vyspělých ekonomikách světa zůstává podle výpočtu MMF neuspokojivá, neboť v roce 2013 činila -3,2 %, takže od roku 2009, nejhoršího roku globální finanční krize, není ještě ani napůl cesty zpět k normálu.

Zdá se, že jsme příběhům vydáni na milost a nemilost. Od roku 2009 většina z nás pouze čeká, kdy nám nějaké vyprávění zažehne v srdci naději a důvěru – a vzpruží naše ekonomiky.