NEW HAVEN – Pokud jsme od roku 2008, kdy vyvrcholila globální finanční krize, získali nějaké ponaučení, pak je to poznatek, že zabránit další krizi je obtížnější úkol, než většina lidí předpokládala. Účinná krizová prevence vyžaduje nejen přebudování našich finančních institucí prostřednictvím kreativního uplatňování principů zdravých financí, ale také si žádá, aby tyto principy chápali i politici a jejich voliči.
Dnes bohužel toto pochopení schází. Pro většinu zpravodajských článků určených široké veřejnosti jsou řešení příliš technická. A přestože lidé milují zprávy o „přistřižení křidýlek“ špičkovým finančníkům nebo o jejich „potrestání“, s mnohem menším nadšením už tyto finančníky žádají, aby rozšířili nebo zkvalitnili řízení finančních rizik. Protože se však na stávající instituce a postupy nabalily skupiny prosazující partikulární zájmy, v podstatě jsme na tyto lidi odkázaní a můžeme jen mírně zlepšovat jejich činnost.
Finanční krize, která stále probíhá, byla v převážné míře důsledkem bubliny a následného krachu cen nemovitostí, které jí několik let předcházely (ceny nemovitostí dosáhly ve Spojených státech maxima v roce 2006). Během předkrizového boomu byli budoucí majitelé nemovitostí podněcováni k tomu, aby si mohutně půjčovali na financování nediverzifikované investice v podobě jediného domu, zatímco vlády poskytovaly garance hypotečním investorům. V USA se to dělo prostřednictvím implicitních garancí na aktiva držená Federálním úřadem pro bydlení (FHA) a hypotečními agenturami Fannie Mae a Freddie Mac.
NEW HAVEN – Pokud jsme od roku 2008, kdy vyvrcholila globální finanční krize, získali nějaké ponaučení, pak je to poznatek, že zabránit další krizi je obtížnější úkol, než většina lidí předpokládala. Účinná krizová prevence vyžaduje nejen přebudování našich finančních institucí prostřednictvím kreativního uplatňování principů zdravých financí, ale také si žádá, aby tyto principy chápali i politici a jejich voliči.
Dnes bohužel toto pochopení schází. Pro většinu zpravodajských článků určených široké veřejnosti jsou řešení příliš technická. A přestože lidé milují zprávy o „přistřižení křidýlek“ špičkovým finančníkům nebo o jejich „potrestání“, s mnohem menším nadšením už tyto finančníky žádají, aby rozšířili nebo zkvalitnili řízení finančních rizik. Protože se však na stávající instituce a postupy nabalily skupiny prosazující partikulární zájmy, v podstatě jsme na tyto lidi odkázaní a můžeme jen mírně zlepšovat jejich činnost.
Finanční krize, která stále probíhá, byla v převážné míře důsledkem bubliny a následného krachu cen nemovitostí, které jí několik let předcházely (ceny nemovitostí dosáhly ve Spojených státech maxima v roce 2006). Během předkrizového boomu byli budoucí majitelé nemovitostí podněcováni k tomu, aby si mohutně půjčovali na financování nediverzifikované investice v podobě jediného domu, zatímco vlády poskytovaly garance hypotečním investorům. V USA se to dělo prostřednictvím implicitních garancí na aktiva držená Federálním úřadem pro bydlení (FHA) a hypotečními agenturami Fannie Mae a Freddie Mac.