18

Jaký dluh už je příliš velký?

LONDÝN – Existuje pro domácnosti určitý „bezpečný“ poměr dluhu k příjmu nebo pro vlády k HDP? V obou případech je odpověď kladná. A v obou případech nelze přesně říct, o jaký poměr se jedná. Nicméně právě to se momentálně stalo nejnaléhavější makroekonomickou otázkou, a to nejen kvůli bobtnajícím dluhům domácností a vlád po roce 2000, ale také – a co do významu především – kvůli přehnaným obavám, jež dnes vyvolává dluh vlád.

Podle zprávy z roku 2015, již vypracoval McKinsey Global Institute, se v mnoha vyspělých zemích zadlužení domácností v letech 2000 až 2007 zdvojnásobilo, na víc než 200 % příjmu. Domácnosti v zemích, jež v letech 2008-2009 postihla hospodářská krize nejsilněji, od té doby svůj dluh už poněkud snížily, ale ve většině vyspělých zemí poměr zadlužení domácností nadále rostl.

Po krachu let 2008-2009 následoval velký vzestup vládních dluhů. Například dluh britské vlády se zvýšil z hodnoty těsně převyšující 40 % HDP v roce 2007 na dnešních 92 %. Setrvalé snahy silně zadlužených vlád zbavit se schodků zapříčinily vzestup míry zadluženosti, protože srazily HDP, třeba v Řecku, anebo zpomalily zotavení, třeba v Británii.

Než moderní finančnictví nabídlo snadnou možnost žít z vypůjčených peněz, zadlužovat se bylo považováno za nemorální. „Dlužníkem nebuď a sám nepůjčuj,“ nabádá svého syna Laerta Shakespearův Polonius. Očekávání nepřetržitého hospodářského růstu přineslo nový náhled. Hypoteční dluh, před stoletím ještě neznámý, dnes ve vyspělých zemích tvoří 74 % zadlužení domácností (v rozvíjejících se zemích 43 %). Banky poskytovaly a domácnosti si braly půjčky, jako by bylo jisté, že zítra bude lépe než dnes.