0

Jak napravit ústavu EU

Vyhlídka na konání referend o ústavě Evropské unie v několika státech dramaticky změnila sázky na její ratifikaci. Eurofilové i eurokrati se chvějí při představě, že odmítnutí návrhu v několika členských zemích, zejména pak v jedné zemi velké, může celý projekt pohřbít, a unii tak nezbude než se dál protloukat se smlouvou z Nice. Budou-li hlavní protagonisté na druhé straně trpěliví, pak vítr demokracie může vést až k silnější ústavě zbavené rizika ekonomických a justičních hrůz, které je obsaženo v některých aspektech současného návrhu.

EU naléhavě potřebuje demokratizovat své procedury a reorganizovat své instituce tak, aby zajistila, že letošní rozšíření nepovede do byrokratické slepé uličky. Návrh ústavy dává přijatelné odpovědi na mnoho otázek spojených s vládnutím. Povýšení sociální kapitoly, která byla dříve jen výčtem dobrých záměrů, na úroveň základních ústavních práv, však hrozí zatížit zaměstnance i firmy v členských zemích tíživými právními postupy a drahými sociálními nároky sepsanými soudci v Lucemburku, proti jejichž stanovisku není odvolání.

Zahrnutí „sociálních práv" do druhé části návrhu - například práva nebýt nespravedlivě propuštěn či práva na pobírání starobního důchodu, podpory v nezaměstnanosti a nemocenských dávek (bez ohledu na náklady) - není pro fungování celku v žádném případě nezbytné. Tyto formy sociální ochrany jsou sice chvályhodné, ale všechny mají své náklady.

Již samotný pojem „sociální právo" je od základu chybný. Je-li něco právem, pak náklady s tím spojené nemohou hrát roli. Například při obhajobě svobody projevu nejsou žádné ekonomické náklady příliš vysoké. Naopak potřebnost štědrých veřejných penzí nelze oddělit od jejich nákladů pro daňové poplatníky.