Marc Jongen Robin Krahl/ Creative Commons

Hovořit s krajní pravicí

NEW YORK – Jedna věc, která je mnoha pravicovým populistům společná, je zvláštní forma sebelítosti: pocit pronásledování ze strany liberálních médií, akademiků, intelektuálů, „expertů“ – zkrátka takzvaných elit. Liberální elity, prohlašují populisté, opanovaly svět a s nádechem povýšeného pohrdání vládnou obyčejným vlastenecky smýšlejícím lidem.

Je to v mnoha směrech staromódní názor. Liberálové ani levičáci už politice nevévodí. Vliv, jejž kdysi mívaly velké noviny nalevo od středu, třeba The New York Times, dávno zastínili moderátoři rozhlasových besed, pravicové stanice kabelové televize, bulvární noviny (v anglicky mluvících zemích z velké části vlastněné Rupertem Murdochem) a sociální média.

Vliv ovšem není totéž co prestiž. Velké noviny, stejně jako velké univerzity, se stále těší vyššímu postavení než populárnější tisk a totéž platí pro vyšší vzdělávání. Listy The Sun nebo Bild postrádají vážnost Financial Times či Frankfurter Allgemeine Zeitung a evangelické vysoké školy na americkém venkově nemohou co do věhlasu konkurovat Harvardu nebo Yale.

https://prosyn.org/UZRmfzHcs