Marc Jongen Robin Krahl/ Creative Commons

Hovořit s krajní pravicí

NEW YORK – Jedna věc, která je mnoha pravicovým populistům společná, je zvláštní forma sebelítosti: pocit pronásledování ze strany liberálních médií, akademiků, intelektuálů, „expertů“ – zkrátka takzvaných elit. Liberální elity, prohlašují populisté, opanovaly svět a s nádechem povýšeného pohrdání vládnou obyčejným vlastenecky smýšlejícím lidem.

The Year Ahead 2018

The world’s leading thinkers and policymakers examine what’s come apart in the past year, and anticipate what will define the year ahead.

Order now

Je to v mnoha směrech staromódní názor. Liberálové ani levičáci už politice nevévodí. Vliv, jejž kdysi mívaly velké noviny nalevo od středu, třeba The New York Times, dávno zastínili moderátoři rozhlasových besed, pravicové stanice kabelové televize, bulvární noviny (v anglicky mluvících zemích z velké části vlastněné Rupertem Murdochem) a sociální média.

Vliv ovšem není totéž co prestiž. Velké noviny, stejně jako velké univerzity, se stále těší vyššímu postavení než populárnější tisk a totéž platí pro vyšší vzdělávání. Listy The Sun nebo Bild postrádají vážnost Financial Times či Frankfurter Allgemeine Zeitung a evangelické vysoké školy na americkém venkově nemohou co do věhlasu konkurovat Harvardu nebo Yale.

Společenské postavení v našem populistickém věku vzbuzuje víc závisti a zášti než peníze nebo sláva. Třeba prezident Donald Trump je velice bohatý muž a byl slavnější než kterýkoli z jeho soupeřů v boji o úřad prezidenta USA, včetně Hillary Clintonové. Přesto působí dojmem, že má neustálou zlost na ty, kdo mají větší intelektuální či společenskou prestiž než on. Skutečnost, že tuto zášť sdílí s miliony lidí, kteří jsou mnohem méně privilegovaní, do velké míry vysvětluje jeho politický úspěch.

Postavy na krajní pravici až donedávna neměly vůbec žádnou prestiž. Tito muži (nebyly v oněch kruzích téměř žádné ženy), kolektivními vzpomínkami na nacistické a fašistické běsy vypuzení na okraj většiny společností, měli odpudivý nádech postarších frekventantů pokoutních porno kin. Stephen Bannon, v Trumpově světě stále velmi vlivná osobnost, tak trochu působí právě tímto způsobem – podivín v zamatlaném pršiplášti.

Mnohé se ale změnilo. Mladší příslušníci krajní pravice, zejména v Evropě, jsou často výrazně oblečení v šatech na míru, čímž připomínají fašistické šviháky předválečné Francie a Itálie. Nerozkřikují se před početnými davy; vybroušeně vystupují v rozhlasových a televizních studiích a zdatně využívají sociálních médií. Někteří z nich dokonce mají smysl pro humor.

Tito pravičáci nového střihu jsou téměř salonfähig, jak říkají Němci, tedy natolik vážení, aby se pohybovali ve vyšších kruzích. Zjevný rasismus je tlumený, zaslepenost zahalena vrstvou chytrého řečnění. Dychtí po prestiži.

Měl jsem nedávno příležitost se s typickým ideologem tohoto typu setkat na akademické konferenci organizované Centrem Hannah Arendtové na americké univerzitě Bard College. Konference se týkala populismu a oním ideologem byl Marc Jongen, politik krajně pravicové strany Alternativa pro Německo (AfD) s doktorátem z filozofie. Jongen, syn holandského otce a italské matky, narozený na německy hovořícím italském území Jižního Tyrolska, mluvil téměř dokonalou angličtinou.

Hned pod slupkou byla sebelítost. Rozhodnutí kancléřky Angely Merkelové poskytnout v Německu útočiště velkému počtu uprchlíků z válek na Blízkém východě Jongen vylíčil jako „akt násilí“ vůči německému lidu. Přistěhovalce a uprchlíky označil za zločince a násilníky (třebaže kriminalita mezi uprchlíky v Německu je mnohem nižší než mezi „domorodci“). Islám olupuje německý Volk o jeho skutečnou totožnost. Lidé jako Jongen jsou neustále označováni za nacisty. A tak dál.

Byl jsem požádán, abych předložil protiargumenty. Neprohlásil jsem Jongena za nacistu. Vynasnažil jsem se ale poukázat na důvody, proč jeho tvrzení pokládám za nesprávná a nebezpečná. Na konci jsme si podali ruce. A co se mne týkalo, tím to skončilo.

Nato propukla menší akademická bouře. Víc než 50 renomovaných amerických akademiků podepsalo dopis protestující proti rozhodnutí Centra Hannah Arendtové pozvat Jongena, aby promluvil. Nešlo o to, že by neměl právo vyjádřit své názory, ale že Bard College neměla propůjčit svou prestiž, aby mluvčímu dodala na vážnosti. Pozvání k projevu dodalo jeho názorům na legitimitě.

To mi připadá scestné hned z několika důvodů. Zaprvé, pokud se chystáte uspořádat konferenci o pravicovém populismu, je jistě užitečné vyslechnout, co vlastně pravicový populista říká. Poslouchat profesory odsuzující ideje, aniž bychom skutečně slyšeli, jaké jsou, by nebylo příliš poučné.

Stejně tak není zřejmé, že by měl být mluvčí hlavní opoziční strany v demokratickém státě považován za nepřípustného řečníka na univerzitní půdě. Levicovými revolucionáři kdysi život univerzit překypoval a snaha umlčet je by právem narazila na odpor.

Protest proti pozvání Jongena byl nejen intelektuálně nesoudržný, ale také takticky hloupý, protože potvrzuje přesvědčení krajní pravice, že liberálové jsou nepřátelé svobody projevu a že pravicoví populisté jsou oběti liberální nesnášenlivosti. Líbí se mi představa, že Jongen z konference na Bard College odjížděl zdvořile zdiskreditovaný. Kvůli protestu však dostal šanci proměnit porážku ve vítězství.

Z angličtiny přeložil David Daduč

http://prosyn.org/UZRmfzH/cs;

Handpicked to read next

  1. Patrick Kovarik/Getty Images

    The Summit of Climate Hopes

    Presidents, prime ministers, and policymakers gather in Paris today for the One Planet Summit. But with no senior US representative attending, is the 2015 Paris climate agreement still viable?

  2. Trump greets his supporters The Washington Post/Getty Images

    Populist Plutocracy and the Future of America

    • In the first year of his presidency, Donald Trump has consistently sold out the blue-collar, socially conservative whites who brought him to power, while pursuing policies to enrich his fellow plutocrats. 

    • Sooner or later, Trump's core supporters will wake up to this fact, so it is worth asking how far he might go to keep them on his side.
  3. Agents are bidding on at the auction of Leonardo da Vinci's 'Salvator Mundi' Eduardo Munoz Alvarez/Getty Images

    The Man Who Didn’t Save the World

    A Saudi prince has been revealed to be the buyer of Leonardo da Vinci's "Salvator Mundi," for which he spent $450.3 million. Had he given the money to the poor, as the subject of the painting instructed another rich man, he could have restored eyesight to nine million people, or enabled 13 million families to grow 50% more food.

  4.  An inside view of the 'AknRobotics' Anadolu Agency/Getty Images

    Two Myths About Automation

    While many people believe that technological progress and job destruction are accelerating dramatically, there is no evidence of either trend. In reality, total factor productivity, the best summary measure of the pace of technical change, has been stagnating since 2005 in the US and across the advanced-country world.

  5. A student shows a combo pictures of three dictators, Austrian born Hitler, Castro and Stalin with Viktor Orban Attila Kisbenedek/Getty Images

    The Hungarian Government’s Failed Campaign of Lies

    The Hungarian government has released the results of its "national consultation" on what it calls the "Soros Plan" to flood the country with Muslim migrants and refugees. But no such plan exists, only a taxpayer-funded propaganda campaign to help a corrupt administration deflect attention from its failure to fulfill Hungarians’ aspirations.

  6. Project Syndicate

    DEBATE: Should the Eurozone Impose Fiscal Union?

    French President Emmanuel Macron wants European leaders to appoint a eurozone finance minister as a way to ensure the single currency's long-term viability. But would it work, and, more fundamentally, is it necessary?

  7. The Year Ahead 2018

    The world’s leading thinkers and policymakers examine what’s come apart in the past year, and anticipate what will define the year ahead.

    Order now