Úvaha o surfování

MELBOURNE – Letní prázdniny pro mne, jako pro většinu Australanů, vždy znamenaly chodit na pláž. Když jsem vyrůstal, plaval jsem a hrál si ve vlnách a dospěl jsem až k bodyboardu, ale nějak jsem zaváhal a nenaučil se stát na surfu.

Tohle opomenutí jsem konečně napravil, až když mi bylo přes padesát – příliš starý, abych v surfování vynikl, ale pořád dost mladý na to, abych si s ním užil deset let zábavy a těšil se z pocitu, že jsem to zvládl. Letošní jižní léto znovu prožívám v Austrálii a opět ve vlnách.

Na pláži, kde jsem dnes surfoval, jsem slyšel o obřadu, který tu během letošní sezóny proběhl – poslední rozloučení s místním surfařem, který zesnul v požehnaném věku. Jeho surfařští přátelé vypluli na moře a utvořili kruh, usadili se na prkna a vysypali do moře jeho popel. Další přátelé a rodinní příslušníci stáli na pláži a na útesu a přihlíželi. Dozvěděl jsem se, že býval jedním z nejlepších surfařů v okolí, ovšem v době, kdy v tom ještě nebyly velké peníze.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/AADvq6W/cs;