Úvaha o surfování

MELBOURNE – Letní prázdniny pro mne, jako pro většinu Australanů, vždy znamenaly chodit na pláž. Když jsem vyrůstal, plaval jsem a hrál si ve vlnách a dospěl jsem až k bodyboardu, ale nějak jsem zaváhal a nenaučil se stát na surfu.

Tohle opomenutí jsem konečně napravil, až když mi bylo přes padesát – příliš starý, abych v surfování vynikl, ale pořád dost mladý na to, abych si s ním užil deset let zábavy a těšil se z pocitu, že jsem to zvládl. Letošní jižní léto znovu prožívám v Austrálii a opět ve vlnách.

Na pláži, kde jsem dnes surfoval, jsem slyšel o obřadu, který tu během letošní sezóny proběhl – poslední rozloučení s místním surfařem, který zesnul v požehnaném věku. Jeho surfařští přátelé vypluli na moře a utvořili kruh, usadili se na prkna a vysypali do moře jeho popel. Další přátelé a rodinní příslušníci stáli na pláži a na útesu a přihlíželi. Dozvěděl jsem se, že býval jedním z nejlepších surfařů v okolí, ovšem v době, kdy v tom ještě nebyly velké peníze.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To continue reading, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you are agreeing to our Terms and Conditions.

Log in

http://prosyn.org/AADvq6W/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.