MELBOURNE – Letní prázdniny pro mne, jako pro většinu Australanů, vždy znamenaly chodit na pláž. Když jsem vyrůstal, plaval jsem a hrál si ve vlnách a dospěl jsem až k bodyboardu, ale nějak jsem zaváhal a nenaučil se stát na surfu.
Tohle opomenutí jsem konečně napravil, až když mi bylo přes padesát – příliš starý, abych v surfování vynikl, ale pořád dost mladý na to, abych si s ním užil deset let zábavy a těšil se z pocitu, že jsem to zvládl. Letošní jižní léto znovu prožívám v Austrálii a opět ve vlnách.
Na pláži, kde jsem dnes surfoval, jsem slyšel o obřadu, který tu během letošní sezóny proběhl – poslední rozloučení s místním surfařem, který zesnul v požehnaném věku. Jeho surfařští přátelé vypluli na moře a utvořili kruh, usadili se na prkna a vysypali do moře jeho popel. Další přátelé a rodinní příslušníci stáli na pláži a na útesu a přihlíželi. Dozvěděl jsem se, že býval jedním z nejlepších surfařů v okolí, ovšem v době, kdy v tom ještě nebyly velké peníze.
Měl smůlu, uvažoval jsem, že se narodil příliš brzy, takže se nemohl začlenit do dnešního lukrativního kroužku profesionálních surfařů? Anebo měl štěstí, že byl součástí surfařské scény, která tolik nedbala na hvězdnou slávu, ale spíš se těšila z vln?
Nepíšu obecnou tirádu proti korupčnímu vlivu peněz. Peníze otevírají příležitosti, které když se dobře využijí, mohou být velice pozitivní. Surfaři založili environmentální organizace jako Surfrider Foundation, která se zabývá oceány, a SurfAid, která se snaží rozšířit přínosy ze surfařské turistiky až k nejchudším domorodcům v rozvojových zemích. Duch raných dnů surfingu (vzpomeňme na harmonii vln a lidského úsilí vykreslenou ve filmu Morning of the Earth z roku 1971) je přesto v příkrém kontrastu s tyjátrem dnešního okruhu profesionálů.
Některé sporty jsou z podstaty soupeřivé. Fanoušci tenisu mohou obdivovat povedený bekhend; ale sledovat hráče, jak se rozehřívají na kurtu, by je brzy omrzelo, kdyby nenásledoval zápas. Totéž platí pro fotbal: kdo by šel sledovat partu lidí, jak kopou míč sem a tam po hřišti, kdyby nešlo o vítězství, nebo prohru? Hráči v těchto sportech nemohou svůj um předvést naplno, když na ně nedoráží útočící protivník.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Surfování je jiné. Nabízí příležitosti poprat se s výzvami, které vyžadují zapojení celé škály dovedností, tělesných i duševních; tyto výzvy jsou ale vlastní samotné činnosti a jejich součástí není snaha porazit soupeře. V tomto smyslu je surfování bližší spíš turistice, horolezectví či lyžování než tenisu nebo fotbalu: důležitou součástí přitažlivosti této činnosti je estetický zážitek z pobytu v nádherném přírodním prostředí, dále lze objevit radost v pocitu úspěchu a konečně je tu živý tělesný pohyb bez jednotvárnosti běhu na trenažéru či plaveckých temp.
Pro zavedení soutěživosti do surfování je třeba vymyslet způsoby měření výkonnosti. Řešením je posuzovat určité dovednosti při jízdě na vlně. Není nic špatného na tom, když surfaři soutěží, kdo dokáže udělat na vlně nejtěžší manévry – stejně jako není nic špatného na posuzování, kdo zvládne nejnáročnější skok do vody z desetimetrového můstku.
Když ale surfování proměníme v soutěž, rekreační aktivita, jíž se mohou s potěšením účastnit miliony lidí, se mění v divácky atraktivní sport, který se sleduje povětšinou na obrazovce. Bylo by velice smutné, kdyby mělo úzké zaměření soupeřivého sportu na bodování otupit naši schopnost ocenit krásu a harmonii, jež zažíváme při jízdě na vlně, aniž bychom do chvíle, již na ní strávíme, vměstnali co nejvíc otoček.
Mnohé z nejkrásnějších okamžiků mého surfování souvisí spíš s prožitkem nádhery a síly vln než s mou schopností se po nich vézt. Ostatně nejmagičtější okamžik mého surfování nastal, když jsem vůbec nebyl na vlně. V Byronově zálivu, nejvýchodnějším cípu Austrálie, jsem se s ploutvemi přesouval tam, kde se lámaly vlny. Svítilo slunce, moře bylo modré a já jsem si uvědomoval, že Tichý oceán se přede mnou táhne tisíce mil, nepřerušen pevninou až ke břehům Chile.
K podvodní linii skal se přiblížil pulz energie vzešlé z onoho obřího množství vody a vzepjal se přede mnou jako zelený val. Když se vlna začala lámat, z pěny vyskočil delfín a celým tělem se zaskvěl nad vodou.
Byl to prchavý okamžik, ale ne zas tak neobvyklý. Jak mnozí z mých přátel mezi jezdci na vlnách vědí, člověk je jediné zvíře, které hraje tenis nebo fotbal, ale nejsme jediní, kdo si užívá radosti ze surfování.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Iran’s mass ballistic missile and drone attack on Israel last week raised anew the specter of a widening Middle East war that draws in Iran and its proxies, as well as Western countries like the United States. The urgent need to defuse tensions – starting by ending Israel’s war in Gaza and pursuing a lasting political solution to the Israeli-Palestinian conflict – is obvious, but can it be done?
The most successful development stories almost always involve major shifts in the sources of economic growth, which in turn allow economies to reinvent themselves out of necessity or by design. In China, the interplay of mounting external pressures, lagging household consumption, and falling productivity will increasingly shape China’s policy choices in the years ahead.
explains why the Chinese authorities should switch to a consumption- and productivity-led growth model.
Designing a progressive anti-violence strategy that delivers the safety for which a huge share of Latin Americans crave is perhaps the most difficult challenge facing many of the region’s governments. But it is also the most important.
urge the region’s progressives to start treating security as an essential component of social protection.
MELBOURNE – Letní prázdniny pro mne, jako pro většinu Australanů, vždy znamenaly chodit na pláž. Když jsem vyrůstal, plaval jsem a hrál si ve vlnách a dospěl jsem až k bodyboardu, ale nějak jsem zaváhal a nenaučil se stát na surfu.
Tohle opomenutí jsem konečně napravil, až když mi bylo přes padesát – příliš starý, abych v surfování vynikl, ale pořád dost mladý na to, abych si s ním užil deset let zábavy a těšil se z pocitu, že jsem to zvládl. Letošní jižní léto znovu prožívám v Austrálii a opět ve vlnách.
Na pláži, kde jsem dnes surfoval, jsem slyšel o obřadu, který tu během letošní sezóny proběhl – poslední rozloučení s místním surfařem, který zesnul v požehnaném věku. Jeho surfařští přátelé vypluli na moře a utvořili kruh, usadili se na prkna a vysypali do moře jeho popel. Další přátelé a rodinní příslušníci stáli na pláži a na útesu a přihlíželi. Dozvěděl jsem se, že býval jedním z nejlepších surfařů v okolí, ovšem v době, kdy v tom ještě nebyly velké peníze.
Měl smůlu, uvažoval jsem, že se narodil příliš brzy, takže se nemohl začlenit do dnešního lukrativního kroužku profesionálních surfařů? Anebo měl štěstí, že byl součástí surfařské scény, která tolik nedbala na hvězdnou slávu, ale spíš se těšila z vln?
Nepíšu obecnou tirádu proti korupčnímu vlivu peněz. Peníze otevírají příležitosti, které když se dobře využijí, mohou být velice pozitivní. Surfaři založili environmentální organizace jako Surfrider Foundation, která se zabývá oceány, a SurfAid, která se snaží rozšířit přínosy ze surfařské turistiky až k nejchudším domorodcům v rozvojových zemích. Duch raných dnů surfingu (vzpomeňme na harmonii vln a lidského úsilí vykreslenou ve filmu Morning of the Earth z roku 1971) je přesto v příkrém kontrastu s tyjátrem dnešního okruhu profesionálů.
Některé sporty jsou z podstaty soupeřivé. Fanoušci tenisu mohou obdivovat povedený bekhend; ale sledovat hráče, jak se rozehřívají na kurtu, by je brzy omrzelo, kdyby nenásledoval zápas. Totéž platí pro fotbal: kdo by šel sledovat partu lidí, jak kopou míč sem a tam po hřišti, kdyby nešlo o vítězství, nebo prohru? Hráči v těchto sportech nemohou svůj um předvést naplno, když na ně nedoráží útočící protivník.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Surfování je jiné. Nabízí příležitosti poprat se s výzvami, které vyžadují zapojení celé škály dovedností, tělesných i duševních; tyto výzvy jsou ale vlastní samotné činnosti a jejich součástí není snaha porazit soupeře. V tomto smyslu je surfování bližší spíš turistice, horolezectví či lyžování než tenisu nebo fotbalu: důležitou součástí přitažlivosti této činnosti je estetický zážitek z pobytu v nádherném přírodním prostředí, dále lze objevit radost v pocitu úspěchu a konečně je tu živý tělesný pohyb bez jednotvárnosti běhu na trenažéru či plaveckých temp.
Pro zavedení soutěživosti do surfování je třeba vymyslet způsoby měření výkonnosti. Řešením je posuzovat určité dovednosti při jízdě na vlně. Není nic špatného na tom, když surfaři soutěží, kdo dokáže udělat na vlně nejtěžší manévry – stejně jako není nic špatného na posuzování, kdo zvládne nejnáročnější skok do vody z desetimetrového můstku.
Když ale surfování proměníme v soutěž, rekreační aktivita, jíž se mohou s potěšením účastnit miliony lidí, se mění v divácky atraktivní sport, který se sleduje povětšinou na obrazovce. Bylo by velice smutné, kdyby mělo úzké zaměření soupeřivého sportu na bodování otupit naši schopnost ocenit krásu a harmonii, jež zažíváme při jízdě na vlně, aniž bychom do chvíle, již na ní strávíme, vměstnali co nejvíc otoček.
Mnohé z nejkrásnějších okamžiků mého surfování souvisí spíš s prožitkem nádhery a síly vln než s mou schopností se po nich vézt. Ostatně nejmagičtější okamžik mého surfování nastal, když jsem vůbec nebyl na vlně. V Byronově zálivu, nejvýchodnějším cípu Austrálie, jsem se s ploutvemi přesouval tam, kde se lámaly vlny. Svítilo slunce, moře bylo modré a já jsem si uvědomoval, že Tichý oceán se přede mnou táhne tisíce mil, nepřerušen pevninou až ke břehům Chile.
K podvodní linii skal se přiblížil pulz energie vzešlé z onoho obřího množství vody a vzepjal se přede mnou jako zelený val. Když se vlna začala lámat, z pěny vyskočil delfín a celým tělem se zaskvěl nad vodou.
Byl to prchavý okamžik, ale ne zas tak neobvyklý. Jak mnozí z mých přátel mezi jezdci na vlnách vědí, člověk je jediné zvíře, které hraje tenis nebo fotbal, ale nejsme jediní, kdo si užívá radosti ze surfování.
Z angličtiny přeložil David Daduč