11

Prameny ruského jednání

NEW YORK – Do okamžiku, kdy žurnalistika ustupuje historii, nemusí uběhnout žádná předepsaná lhůta, ale historici obyčejně píšou s výhodou perspektivy reflektující tok let, desetiletí, ba staletí. Je potřeba času, aby na světlo vyšly informace, byly napsány paměti a odhalil se dosah událostí. Co se dnes zdá relativně nicotné, může se ukázat jako stěžejní, zatímco význam hrozby, která nad námi domněle visí jako strašák, může opadnout.

Západ si však v dobrém ani ve zlém nemůže dovolit přepych čekání, než se události poslední doby na Ukrajině vyjasní, jednoduše proto, že neexistuje žádná záruka, že dění na Krymu je ojedinělé. Na východní hranici Ukrajiny zůstávají tisíce ruských vojáků; den co den přicházejí nové zprávy o nepokojích na Ukrajině, často údajně vyprovokovaných Ruskem.

Musíme sebou proto hodit, abychom porozuměli tomu, co nedávné události vypovídají o Rusku, jeho prezidentovi Vladimíru Putinovi a mezinárodním řádu. Neméně důležité je takové ponaučení pohotově uplatnit.

Putin chce Rusku vrátit postavení, které mu podle něj ve světě právem náleží. Je nefalšovaně rozhořčen tím, co považuje za pokoření trpěné od konce studené války, mimo jiné rozpadem Sovětského svazu a rozšířením NATO – přestože nikdy neuzná, že Rusko vlastně studenou válku prohrálo.