4

Až vyschnou snadné peníze

LONDÝN – Odchod šéfa amerického Federálního rezervního systému Bena Bernankeho přiživil spekulace o tom, kdy a jak Fed a další centrální banky utlumí své obří nákupy dlouhodobých aktiv, rovněž známé jako kvantitativní uvolňování (QE). Pozorovatelé se chytají každého nového střípku ekonomických dat a snaží se podle něj předpovědět pokračování QE nebo naopak urychlení jeho útlumu. Větší pozornost je však potřeba věnovat dopadu obou těchto variant na různé ekonomické aktéry.

O obrovském rozsahu programů QE nemůže být pochyb. Od počátku finanční krize napumpovaly Fed, Evropská centrální banka, Bank of England a Japonská centrální banka prostřednictvím QE do svých ekonomik dodatečnou likviditu v objemu přes 4 biliony dolarů. Až tyto programy skončí, mohly by být vlády, některé rozvíjející se trhy i některé firmy zranitelné. Je zapotřebí, aby se připravily.

Výzkum společnosti McKinsey Global Institute naznačuje, že nižší úrokové sazby ušetřily v letech 2007 až 2012 americké vládě a evropským kabinetům bezmála 1,6 bilionu dolarů. Tento příznivý vývoj umožnil vyšší vládní výdaje a méně rozsáhlá úsporná opatření. Kdyby se měly úrokové sazby vrátit na úroveň roku 2007, mohly by se platby úroků z vládního dluhu zvýšit za jinak stejných podmínek o 20%.

Vlády v USA a v eurozóně jsou z krátkodobého hlediska obzvláště zranitelné, poněvadž průměrná splatnost suverénních dluhů zde činí pouhých 5,4 let, respektive zhruba šest let. Velká Británie je v lepší situaci – průměrná splatnost tam dosahuje 14,6 let. Jakmile začnou úrokové sazby stoupat, budou muset vlády posoudit, zda se vyvážení růstu nákladů na obsluhu dluhu neobejde bez zvýšení daňových příjmů či zpřísnění úsporných opatření.