watkins26_EVA HAMBACHAFP via Getty Images_spring meetings imf EVA HAMBACH/AFP via Getty Images

Dokáže mezinárodní společenství stále dělat velké věci?

LONDÝN – Když americký ministr financí Henry Morgenthau zahájil před téměř 80 lety konferenci v Bretton Woods, připomněl delegátům, že neschopnost mezinárodní spolupráce vedla k velké hospodářské krizi, sociálnímu štěpení a nakonec i k válce. „Prosperita je stejně jako mír nedělitelná,“ uzavřel, „a my si nemůžeme dovolit rozprostřít ji pouze mezi ty šťastné… Chudoba, ať existuje kdekoliv, ohrožuje nás všechny.“

Toto sdělení k nám navzdory propasti věků promlouvá dodnes. Už opět čelíme globálním výzvám, které lze překonat pouze mezinárodní spoluprací. Extrémní chudoba je na vzestupu. Těžce vydobyté pokroky v oblasti zdraví, vzdělání a výživy se opět ocitají v ohrožení. Už tak nemravná hospodářská nerovnost mezi zeměmi i uvnitř nich se prohlubuje. Okno příležitostí k odvrácení klimatické katastrofy se brzy uzavře. Multilaterální spolupráci přesto ochromují pocit sebeuspokojení, malicherná hašteřivost a sebestředný nacionalismus.

Vezměme si letošní jarní zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, jež nabízela příležitost k mobilizaci financí potřebných k odvrácení celkového ústupu od pokroku směrem k cílům trvale udržitelného rozvoje 2030 (SDG). Místo toho se zástupci západních vlád a skupiny G20 dostavili bez společné agendy, týden si vyměňovali otřepané fráze a světu zanechali jen soubor mlhavých a nesoudržných prohlášení.

To continue reading, register now.

As a registered user, you can enjoy more PS content every month – for free.

Register

or

Subscribe now for unlimited access to everything PS has to offer.

https://prosyn.org/SSjPs3Xcs