14

Mýtus specializace

CAMBRIDGE – Některé myšlenky jsou intuitivní. Jiné se zdají tak jasné, jakmile je někdo vyjádří, že je těžké jim upřít pravdivost. Mají velkou sílu, protože přinášejí mnoho nesamozřejmých důsledků. Posouvají člověka do jiného myšlenkového rámce, když pohlíží na svět a rozhoduje se, jak v něm jednat.

Jednou takovou myšlenkou je představa, že města, kraje a státy by se měly specializovat. Jelikož nemohou vynikat ve všem, musí se soustředit na to, v čem jsou nejlepší – na svou komparativní výhodu. Měly by dělat jen několik věcí velmi dobře a směňovat je za jiné zboží, které se lépe vyrábí jinde, a tím těžit z přínosů obchodu.

Jenže ačkoliv jsou některé myšlenky intuitivní nebo jasné, mohou být také chybné a nebezpečné. Nezřídka se stává, že nám neškodí to, co nevíme, nýbrž to, o čem se mylně domníváme, že víme. A právě představa, že města a státy se reálně specializují, a že se proto mají specializovat, je jednou z oněch naprosto chybných a nebezpečných idejí.

Když je určitá myšlenka intuitivně správná a zároveň ve skutečnosti mylná, je to často tím, že je sice správná na určité úrovni, leč aplikuje se na úrovni jiné. Ano, lidé se specializují a je to výhodné. Všem prospívá, když každý z nás umí dobře něco jiného a s ostatními si své dovednosti vyměňuje. Není efektivní, aby byl týž člověk zároveň třeba zubařem a právníkem.