13

Pikettyho chybějící know-how

CAMBRIDGE – Teoretické rámce jsou skvělé, protože nám umožňují pochopit základní aspekty složitého světa v mnohem jednodušších pojmech, jak to dělají například mapy. Stejně jako mapy jsou však tyto rámce užitečné jen do určité míry. Autoatlasy vás například neinformují o současných dopravních podmínkách a neposkytují vám aktuální informace o uzavírkách silnic.

Užitečným způsobem, jak porozumět světové ekonomice, je elegantní rámec, který Thomas Piketty nastínil ve své opěvované knize Kapitál v jednadvacátém století. Piketty rozděluje svět na dvě základní složky – kapitál a pracovní sílu. Obě se uplatňují při výrobě a podílejí se na jejím výtěžku.

Hlavní rozdíl mezi oběma kategoriemi spočívá v tom, že kapitál je něčím, co lze koupit, vlastnit, prodat a v zásadě i bez omezení hromadit, což superbohatí lidé skutečně dělají. Pracovní síla je pak využívání schopností jednotlivců, které mohou jiní lidé odměňovat, avšak ne vlastnit, poněvadž otroctví už skončilo.

Kapitál má dva zajímavé rysy. Za prvé je jeho cena determinovaná tím, kolik budoucích příjmů přinese. Pokud jeden pozemek generuje dvakrát vyšší výkon vyjádřený jako počet bušlů pšenice nebo jako výše komerčního nájemného, měl by mít přirozeně dvojnásobnou cenu. Jinak by majitel jiného pozemku svůj pozemek prodal a koupil si tento. Z této podmínky nulové arbitráže vyplývá, že v rovnovážném stavu veškerý kapitál generuje stejný výnos očištěný o riziko – a Piketty tento výnos historicky odhaduje na 4-5% ročně.